28.2.2006, Jedeme dál!
Minulý týden jsem si tady už naplánoval kariéru věštce. A Kateřina Neumannová mi zkomplikovala situaci.
Nakonec to s tou naší výpravou zase tak bledě nedopadlo,
hlavně její zásluhou, a tak s úprkem na Živnostenský úřad pro zřízení věštecké laboratoře váhám.
Hokejisté, kteří velkohubě hovořili o zlatých medailích, nakonec jakýsi kov získali,
ale raději se potichu rozprchli a už zase vydělávají dolary v zámoří. A naznačují to, co měli, aspoň někteří, udělat dávno -
odejít. Je to asi ještě větší umění než samotná profese, ať už je jakákoliv.
Takže na maličký prognostický úřadík by to být mohlo, ne? Dotace by byly, peněz na podobné užitečné aktivty je v tomto státě vždy dostatek.
A byl bych pod penzí :-). Partie k pohledání, nebýt ženatý, dám si inzerát.
Každopádně spolu s Olympiádou uhasl oheň dvojměsíčního klání o tričko na našich stránkách (vám, co jste nevyhráli, nezbude, než si ho zakoupit :-))
a hned vypuklo nové. Neváhejte, soutěžte,
sice tentokráte "jen" o přívěsek, ale pozor - docházejí a nové dělat nebudeme, změna je život a reklamní předměty se musí
vyvíjet též. Tedy vzhůru do soutěže, otázka je tentokráte obzvláště vypečená :-)).
Jiří F.
20.2.2006, Já, Sibyla!
Tedy řeknu vám, že při pohledu na poločasové výsledky českých olympioniků a na mé proroctví z 10.2. mám chuť si založit věštírnu.
Opravdu netuším, jak to mohli zakladatelé teorií zákona schválnosti všechno vymyslet, ale v případě našich sportovců platí
toto pravidlo naprosto dokonale. Veliká očekávání spojená se skoky na lyžích, biatlonem, sjezdem a já nevím čím ještě vším se
rozplývají a koneckonců ani ti hokejisté zatím nehrají nic moc. No, to se stává, ale blamáž se záměnou jmen na
startovní listině štafety běžkařů je tedy skutečně jako z laciné operetky. Nevím, zda je pan Murphy ještě živ, ale
při pohledu na škodolibé pochechtávání všech ostatních výprav se musí královsky bavit, ať už z divanu nebo z nebe.
Připomíná mi to situaci z dob komunismu, kdy v jednom ústavu (prognostickém) se badatelé, což je politicky korektní
pojem pro věštce, věnovali vývoji speciální rovnice. Jejími vstupními proměnnými byl počet sportovišť u nás, investice
do sportu, porodnost a kdovíco ještě. Výsledkem rovnice byl počet olympijských medailí, které sportovci získají.
Že se pochopitelně nikdy netrefili, není třeba dodávat. V určitém slova smyslu se situace opakuje, velká očekávání
se hroutí jako domeček z karet a dohasínající nadějí jsou snad už jen ti hokejisti.
Jsem vážně hrozně zvědav, co budu
psát za týden, zda zemanovské Jak jsem se mýlil nebo žádost na Živnostenský úřad o zřízení živnosti volné zaměřené na
předvídání výsledků našich sportovců. Koneckonců Kocourkov tu máme stejný jako kdysi, a tak když tehdy mohli z podobných
prognóz pohodlně žít nejmenovaní pánové dnes ve vysokých funkcích sedící, tak proč bych nemohl já? Má úspěšnost by byla zdá
se lepší než jejich a třeba bych mohl být jednou prezidentem. :-))
Jiří F.
10.2.2006, Pochodeň
Tak nám dnes začíná olympiáda. Pochodeň v ruce celebrity dosud neznámé zažehne pochodeň větší, která
svým žárem připeče k otomanu pozadí většiny českých sportovců. Jde o tzv. orální sportovce, tedy ty, kteří se o něm jen žvaní.
Doufám, že jsem tím slovem nikoho neurazil, ale ono velice hezky ilustruje uvedený jev.
Očekávání spojená s našimi borci a borkyněmi jsou velká, z toho plyne, že pokud se pan Murphy ve svých zákonech nemýlil,
dopadne to jako vždy průšvihem. Ne že bych byl zas tak na to klání zvědav, od chvíle, kdy jsem rodinného baviče značky
Tesla odvez k příbuzenstvu a zprávy sleduji na internetu, mě sportovní nadšení charakterizované výše zmíněním adjektivem
poněkud opustilo.
Ale ta pochodeň mě zaujala. V únoru zvlášť. Před, jestli dobře počítám, 58 roky ji v tuto dobu pomyslně zvedali
jistí páni v rudém, začali ji malovat na plakáty spolu se srpem a kladivem a udrželi ji v ruce mnoho desetiletí. A už ji zvedají zase. A zase podobným způsobem. Pan ministerský předseda
říká, že oni nám přece neškodí a vesele s nimi schvaluje jeden zákon za druhým. A pak si zvolí heslo
Jirka Paroubek – chlapík jako vy. Při vší úctě k úřadu, který zastává, bych prosil, aby mě pan premiér takto neurážel.
Doufejme, že si ze zákona, který pro olympijské hry patí, tedy že po 16 dnech musí skončit a pochodeň uhasit, vezme
příklad.
Jiří F.
2.2.2006, Na Hromnice o píseň více
Jestliže máte zájem poslouchat naše písně v éteru, což je dle mého fyzikálního svědomí
velice nepřesný termín pro rádiové vysílání, musíte si o nás psát a volat :-). Tři písně z
nového CD Quo vadis, Angelina? - Rožnov, titulní Quo vadis, Angelina? a Swingujte pánové,
jsou zařazeny do výběru na Rádiu Petrov (zde), významné brněnské stanici, kde si je můžete
výše zmíněným způsobem vyžádat. Celkově řečeno by bylo záhodno, abyste se, pokud
pochopitelně chcete, do svých oblíbených stanic opřeli a s prosbou o naše písně je otravovali.
Jinak nemají důvod nás hrát a máte smůlu :-). My pro to děláme maximum, objíždíme je a
dodáváme novinku do jejich regálů, které jsou ovšem v této době atomizace kultury natolik
přeplněny, že po našem kolečku s jedničkami a nulami ve tvaru našich skladeb sáhnou jen
v případě posluchačského zájmu. Tak se snažte, ať to hraje. Doporučuji rovněž celoplošné stanice
typu Frekvence 1 a Impulsu. Snaha prorazit do nich z naší strany jakožto interpretů je
poněkud pošetilá, posluchač a tedy adresát reklamy tyto instituce živící je nepoměrně zajímavější
objekt k naslouchání. Díky předem a nevzdejte to, jako my to nevzdáváme, ač je to těžký boj
s větrnými mlýny peněz.
Jiří F.
23.1.2006, Růže na okně
Jeden z mých písničkářských opusů se stal ze dne na den aktuální...
Na okně mi bílá růže vykvetla
Jen tak přes noc bez hlíny a bez světla
Utrhnu ji moje milá pro tebe
Nemá trny a ani moc nezebe
Přemýšlím zda umístit ji do vázy
Vypadá to že jí voda neschází
Zdá se mi že téhle kytce z oblaků
Nejlépe se bude dařit v mrazáku
Umístím ji do spodního šuplíku
Je tam kuře a je pěkně v balíku
Nebezpečí představuje hovězí
V hranolkách snad býložravec nevězí
A až přijdeš dneska večer z divadla
Podívám se jestli růže nezvadla
Do klína ti dám její květ rozvitý
Až roztaje roztaješ i ty
Jiří F.
16.1.2006, Science musicion
Vstávám, rozlámaný, moc jsem se nevyspal, zase mě trápila prostata. Šourám se po chodbičce k toaletě, po očku
zkontroluji mladou ošetřovatelku sklánějící se nad staříkem mnohem sešlejším, než jsem já.
"Vstáváme, pane Gott, už musíme na snídani!"
"Tak brzo, sestřičko? Já když zpíval v Las..."
"Ano, ano, ale teď už půjdeme. Musíte jíst, ať jste fit!"
Míjím stařenku, o hůlce se šourající. Kyne na Karla.
"Ahoj Helenko," zaskuhrá emeritní slavík, "stavíš se odpoledne?"
"I ty lišáku," zakroutí laškovně holí a zmizí směrem ke koupelně.
V jídelně kdosi mlátí do piána. Jdu se tam podívat. Je mu osmdesát a nedá si pokoj.
Zavrčím cosi o Poupatech a spartakiádě. Tohle vždycky zabere, znechucen odchází. Je klid.
Na chvíli jsem usnul u stolu a budí mě hluk.
"Hapíí bérzdej Káreeel!"
Vozík s božským se pohybuje směrem ke mně, kolem houf babek.
"Díky Helenko, díky Haničko!"
"Tak Karlíčku, už je ti sto, tak ještě aspoň jednou tolik, ne?"
Hroutím se na podlahu. Po nabytí vědomí nad sebou vidím známé tváře... a raději se probouzím.
Tak takováto noční můra mě pronásleduje od chvíle,kdy jsem zaznamenal návrh ministra Jandáka na zřízení domova důchodců pro herce.
Co když se stane ministrem muzikant a vznikne starobinec pro muzikanty a zpěváky? Vzhledem k Jandákově popularitě bych se
nedivil, kdyby takovou šílenost někdo prosadil. Třeba právě Karel, volby jsou tu, léta také, v politice to zkusil jen jednou,
při nominaci na prezidenta, a neuspěl, teď je tu šance na reparát :-).
Vidím Karla Velikého, kterak v houfu fanynek
do sebou zřízeného domova z ministerstva odchází...
Uff, to je vidina. Ať raději zpívá, to mu jde pořád nejlíp.
Ale třeba se mi to zdálo nebo se Jandák jen přeřekl. Třeba se probudím až po volbách, kdy už podobné hrátky s fantazií voličů
nebudou nutné.
Jiří F.
7.1.2006, Spanilý Hradec
S vědomím toho, že vyrobit produkt,který je kvalitní, umí kdekdo, ale prodat jej už málokdo,
jsme se vydali do Hradce Králové poskytovat interview pro tamní Český rozhlas. Tedy ne, že
by si hradečtí usmysleli a separovali se zcela, šlo pouze o regionální redakci a místní vysílání.
Moderátor si tentokráte příliš servítky nebral a vyzpovídal Terezku ohledně problematiky manželství s kapelníkem,
kterážto vědní disciplína by u nás vydala na hodně dlouhou studii. Terezka elegantně odrážela zvídavé dotazy a z
dotazů vybruslila trojitým salchovem naprosto elegantně. Až jsem se sám divil, jakže to vlastně s námi vypadá a jak je
vše ideální ;-). V dalších jednáních jsme pokračovali až po exkurzi do tamní řeky Labe, nikoli tedy otužilecké, ale naučné,
místní labutě jsou natolik rozmnoženy, že byly rozmnoženy i letáky, kterak se k nim chovat. Schválně, když uvidíte labuť přimrzlou
k ledu, co uděláte? Půjdete ji osvobodit? Chyba! Nechat svému osudu, však ona se zas odmrazí. Vážně, tak to tam psali. To jsou věci.
Na zpáteční cestě jsem si prohlédl projíždějící Pendolino, pěkně vypadalo, však jedinec, který jej chtěl zastavit vlastním
tělem a zabrzdil ho až po třiceti kilometrech, se dle agenturních zpráv do akce pustil až dnes. Že bych se do Prahy s ním svezl?
Pochopitelně vevnitř, nikoliv na nárazníku, jako tenhle blázen. No, dle informací
z diskuzí je pravděpodobnost, že když si koupíte lístek z Brna do Prahy právě na tuto atrakci, tak opravdu pojede, asi tak
padesátiprocentní. Poruchy, opravy, kontroly a jednoduše nepořádek způsobí, že se prostě povezete obyčejným rychlíkem.
To jsou věci na drahách Českých. Ale co, vždyť do Prahy to stojí touto elegantní horskou dráhou
jen čtyři stovky ve druhé třídě, co bychom za ty peníze chtěli, že? :-))
Jiří F.
27.12.2005, Postvánoční nálada
Přepadla mě povánoční nálada. Dárky rozbaleny, ryba zkonzumována, žaludky přeplněné cukrovím se pomalu vyprazdňují,
lidstvo si oddechlo a vyrazilo na hory za sportovním vyžitím. Já vyrazil do postele, jelikož mě sklátila chřipka. A tak,
popíjejíc horký čaj s názvem Mužná síla (vánoční dar) se tetelím u klávesnice. Pohádky jsem shlédl, jejich
poselství o vítězství dobra nad zlem kvitoval při pohledu na český národ s povzdechem, a televizi opět odvezl.
Zaujala mě ale informace, že poslední minuta tohoto roku bude o sekundu delší. Zklamu všechny, co se těší na jednašedesátisekundovou minutu
v posledních chvílích tohoto roku, jde totiž o londýnský čas a u nás už bude jedna hodina po půlnoci. Ale stejně
je to poměrně zajímavá událost. Přestupný rok vyrovnává oběh Země okolo Slunce, ale to bereme jako nutnost, kdo se 29. února narodí,
má smůlu na narozeniny a víc nic. Ale to, že minuta má přesně 60 sekund, je cosi, co nám připadá naprosto samozřejmé. Tak jako
že je v noci tma a ve dne světlo. Přemýšlím, zda z tohoto jevu nevytvořit nějakou filozofickou teorii nebo založit sektu Jedenašedesátníci.
Dle platného přírodního zákona, že neexistuje filozofický nesmysl, aby ho na světě někdo neobhajoval, bych takto mohl založit úspěšné hnutí kultu dlouhých minut.
Roční poplatek bude 61 dolarů. A budu za vodou :-).
Ale zpět k naší jediné dlouhé minutce, jak si s touto poradí účetní systémy při proplácení sekundového přesčasu? :-) Asi nijak, a proto na tu
jednu sekundu vyhlašuji generální stávku. Přece nebudeme pracovat víc, než je dáno Zákoníkem práce! Bude to jako v těch pohádkách o zakletých
princeznách, kde všechno spí. Na jednu sekundu se vše zastaví a usne, necháme Zemi, ať se dotočí, kam má, a probudíme se.
A jediní, kdo budou tu sekundu pracovat, budou bolševici, pochopitelně v akci Z. :-))
Jiří F.
16.12.2005, Hypermarket blues
Zoufalý výkřik mi unikl při představě vánočních nákupů.... :
Šel jsem včera nakoupit
do hypermarketu
deset darů pro tchyni
a kapří kotletu
V pavilonu drobných zvířat
koukám do kádě
kapři už jsou naloženi
v dobré náladě.
Obsluha je vzorná ceny mírné
prodavačky klábosí v dálce nedozírné
po čtvrhodince slabé se odhodlávám k činu
hlava na dně nohy vzhůru bez kyslíku hynu.
Čtyři černí šerifové dostali mě v plen
jak Václava Klause už mě doprovází ven
aspoň že má tchýně bude takhle maličká
v kapse mi pro ni šplouchá fugu rybička.
Apropos, svou tchyni mám rád, ale všeobecně řečeno je tento živočišný druh velmi vhodný cíl, ač se postupně
zařazuje na seznam ohrožených druhů. A až projde definitivně registrované partnerství, tak to bude definitivní krize,
dva tcháni a tchyně žádná :-).
Jiří F.
3.12.2005, Melodie, mobily a Napoleon
Dnešní den je v historii Moravy významný. Na slavkovském bojišti se schází tisíce vojáků a rekonstruují událost, která v
našich dějinách zapadá do dlouhé řady významných prohraných bitev. Národ český vždycky uměl v důležitých utkáních statečně
prohrát. Může nás utěšovat, že šlo v podstatě jen o vojáky nenáviděného Rakouska a že dnešní rekonstrukce bude úspěšnější. Slavkovské
krčmy budou mít plno a předpokládaný počet padlých v zápolení s alkoholem vysoce převýší původní historické záznamy.
Já ovšem budu dnes dělat bonapartistickou propagandu zcela z jiného důvodu. Otevírám láhev kvalitního pití této značky, abych
zapil řež s midi, telefony, softwarovými bažinami a zákrutami polyfonií, které jsem v minulých dnech podstupoval,
abyste si mohli do svých přenosných miláčků stahovat loga, vyzvánění, pozadí (tedy pouze na telefon, nikoliv pozadí našich zpěvaček).
Taktéž tapety na plochu do počítačů máte k dispozici. Pakliže jste interesováni v této kratochvíli, stahujte zde.
A pokud si chcete přečíst rozhovor Honzy Hučína z iFolku s mou maličkostí, tak kuk stahujte sem.
Zprávy z kapelního života jsou chudé, Rosťa neustále koketuje s gejšami v zemi vycházejícího slunce a jeho návrat na křídlech aerolinek je naplánován až na
příští týden. A pak už zase do hraní, na Výstavišti budeme v pěti, aparát tamo se nacházející větší uskupení nedovoluje, ale aspoň se v nás vyznáte :-). A
třeba něco nakoupíte. Když ne na daném jarmarku, tak u nás :-). A nyní, Vive Napolenon!
Jiří F.