14.6.2006, Kterak playback hudbu bil
Už před výpravou za naším recitálem do městečka kousek od Brna jsem tušil, že zvuk asi nebude z nejlepších. Koneckonců od
festivalů člověk ani o moc více čekat nemůže. Ale různé myšlenky se nám táhly hlavou, když jsme po skončení našeho bloku
sledovali, jak se dá zvuk ošálit. My jsme bojovali s odposlechy, neslyšeli skoro nic a přesto nelze konstatovat, že bychom
nad neposlušnou technikou zvítězili. Oč jednodušší je použít polotovar předvařený ve studiu a dělat výraz a tanec. Nebudu dané interprety jmenovat,
ale jestli tady končí cesta hudebníkova při pouti za kariérou, tak díky bohu za to, že jsme zatím stále kdesi v půli kopce
jménem Sláva. Sice mě chvíle, kdy si zoufám při pomyšlení, jaká hudba by se dala s dobrým zvukem udělat, deptá a
svírá mě pocit, že posluchači je stejně úplně jedno, jak dojdete k výsledku, hlavně že to šlape a dusá, ale
snad se i najde pár lidí, kteří skrze boj s levným aparátem poskládaným bůhví jak dohlédnou dále, než ke konstatování, že jde
o partu amatérů.
Neberte toto povzdychnutí jako nářek na nepovedeným hraním, ono to nakonec bylo hezké, lidé se po koncertě
vyjadřovali pochvalně, ale stejně, moje maximalistické choutky se ve svých snech neopájí peroxidovými krasavicemi z jihoamerických
seriálů, ale zvukovými soustavami, které naše snažení přesměrují k posluchači i k nám samotným v nejluxusnější formě.
Možná stárnu a možná mě ta muzika prostě pořád baví naživo. Ale kdo to zaplatí, že? Tak honem pracovat, ať máme na hudbu :-)).
Jiří F.
7.6.2006, Povolební melancholie
Kdo plánoval bouřlivé oslavy po vítězství pravice, levice, nebo jiné končetiny poslaneckého kočkopsa, patrně
šumivý mok odložil na Silvestra. Ten je politicky neměnný. Ve vodách politiky není jisté nic a jak vidno a slyšno
z médií, situace v naší drahé vlasti se neustále pohybuje na ostří nože. Přesně to ilustruje schizofrenní chování
české populace. Mít se dobře, pohoda, klídek... A u jiných zase snaha o naplnění svých tužeb prací, což je, jak se zdá,
ten nejhloupější způsob, jak si na ty sny vydělat. Tento balanc, který v podstatě celá Evropa drží už mnoho let,
má své výhody, nikdo hlady neumírá, žijeme si v onom klídku a co bude, se uvidí. Carpe diem. Ale až méně humánní národy
zjistí, že jejich vlastní teritoria jim nestačí, to se budeme divit. A není potřeba zbraní. Stačí ta, která v dnešním
světě platí nejvíc. Kterápak? Prachy, prachy, prachy... Ale co to žvaním, vždyť není tak zle, hlavu do písku na můj povel teď!
Jiří F.
26.5.2006, Předvolební melancholie
Ve finálové rovince předvolebního maratónu mě přepadají chmury. Billboardy (ještě štěstí, že neexistují Gatesboardy)
chrlí úsměvy pánů živených přes celou plochu, turistická značení za poslední dobu převýšila původní, svůj cíl plnící značky
o stovky procent, a třešničky zrají. Ach jo. Tak aspoň báseň, tedy spíše píseň, na motivy známé skladby o cestovní
kanceláři Fischer, kterou pravidelně přetextovávám dle aktuální situace na politické scéně. Lepší text si tato
melodie opravdu nezaslouží:
Dva kousky pro ODS:
Išel Macek do Malacek
a chtěl Ratha skácet
velký Mirek Modrovous
bude za něj splácet
Nechoď Mirku s Jirkou na led
ač je to lidu vůle
v televizní debatě
přijdeš o své ... boty
Jednu rundu pro třešničky:
Proletáři všech zemí
odejdete plačky
povoláme raději
z těch zemí všechny špačky
A dva panáky pro Sáhiba Nejvyššího:
Chce se ti pít Jíro s Mírou
v oposmluvní pitce
nebo chlastat bez míry
a skončit na záchytce?
Jistotu dám každému
kdo nemá kůži línou
že prosperovat bude leda
doma pod peřinou.
Na další politické strany mě už nic nenapadá. Což neznamená, že by nezasloužily. To je teda výběr jako second handu na třetí.
A protože noty jsou naštěstí politicky nevyhraněné, hurá raději zpět k hudbě.
Jiří F.
9.5.2006, Válící se kameny
Kolegiální soucit se mě zmocnil po přečtení tiskové zprávy o nehodě Keitha Richardse z
Rolling Stones, kdy se údajně po pádu z palmy zavrtal hlavou do písku. Nejen tedy vůči samotnému legendárnímu kytaristovi, na němž je zajímavé
všechno od současného životního stylu, vrásčitého obličeje či množství drog, které do sebe
nalil, aby se profetoval až k abstinenci. Někde na konci pak stojí jeho hra na nástroj. Tak
končí legendy a celebrity, samotný um se jako Popelka krčí kdesi v koutku dějin a na jeho místo
nastupují sebejisté sestry image a life-stylu dané osoby. Nu což, už si zahrál dosti a při
posledním koncertě na Letné, který jsem shlédl, nevypadal nespokojeně a v tričku s nápisem
Fuck off KSČM vystřelil riff ze Satisfaction jako za mlada. Ale co nyní? Jako na hlavu postavené
je toto rock and rollové divadlo. Richards je po hudební stránce nahraditelný během jediné
hodiny. Každý muzikant, kterému by se manažer Stoneů nebo samotný Big Mick ozval, by omdlel a
zrušil všechny svoje aktivity, jen aby se do tohoto pojízdného cirkusu zapojil. Ale osobu
Keitha nahradit nelze právě proto, že samotná hra už není tak podstatná. Soucítím s manažery
Kamenů, protože přeorganizovávat tento kolos je v tak krátkém termínu vstupenka
do blázince. No jen si zkuste představit, že máte čtrnáct dní do svatby a
najednou ji máte o týden posunout :-)).
Píšu toto soucitné pojednání i proto, že nás čekají
na podzim rovněž větší akce a už teď mám hrůzu z bacilů všude okolo v té době kroužících.
Ono totiž opravdu platí, že hudba na povedeném koncertě tvoří asi tak pět procent celkové
dřiny do představení vložené. Zbytek je moderně řečeno management. A ačkoliv nenahraditelných
lidí jsou plné hřbitovy, tak bych vám přál občas zažít nervy, když je týden před důležitým koncertem,
ve kterém vám visí spousta času i peněz a tu ejhle ho, vira! Huš huš viry, AVG na vás!
Jiří F.
26.4.2006, Černobyl
Vzhledem k tomu, že pohled na českou politickou scénu v současné předvolební době připomíná
spíše než pokochání se kultivovaností našich zákonodárců obraz zkázy, ne nepodobný tomu,
který se vyskytl před 20 léty na Ukrajině, přenechám protentokrát lání povolanějším. Však
příležitostí bude ještě dost. Máme ještě měsíc do voleb, kalibr mediální munice nabírá na rozměrech a
vytrubování hub plných daňových úlev je halasnější a halasnější. Počkám si na výsledky a na přátelská
poplácávání se po zádech novopečených koaličníků. To bude slávy.
Nechci vypadat jako mudrující kmet, ale vskutku se mi nechce věřit, že je tomu už dvacet let, kdy
kombinací dlohodobé a krátkodobé lidské blbosti došlo k černobylské apokalypse. Dobře si vzpomínám,
kterak nás na základní škole ujišťovali, jak je vše v pořádku, aby následně začali zaorávat špenát (ne učitelé, spřátelení družstevníci, samozřejmě).
Není potřeba se zde rozepisovat o detailech chvil, kdy bylo do blízkého okolí elektrárny rozmetáno několik
desítek tun vysoce radioaktivního materiálu, to lze najít velmi snadno. V paměti mi utkvěl okamžik,
který v "harmonogramu" havárie následoval až po samotném výbuchu. Tehdy vedení směny poslalo dva pracovníky,
aby šli reaktor zkontrolovat. Což de facto znamenalo rozsudek smrti. Kudy se ubíralo myšlení kvalifikovaných lidí,
kteří tento povel vydali? Nevěřili, že došlo k výbuchu? Možná, ale museli tušit pravdu. V záplavě informací o
tomto výročí tiše přemýšlím, ke které straně bych se přidal v této hře na Boha?
Ačkoliv jsem zastáncem jaderné energetiky a fyzika je mou původní profesí a mám ji rád dodnes,
jsem rád, že mě k takovému rozhodování osud nepostavil.
Jiří F.
14.4.2006, Ach ta ekologie
Když jsem se onehdy dočetl, že velmi blízko mého bydliště byla na střeše Pedagogické fakulty postavena
zbrusu nová fotovoltaická elektrárna za bratru devatenáct miliónů korun, moje kolena se podlomila.
Jestliže má tato elektrárna dodávat špičkový výkon 40 kilowattů, tak v průměru to bude maximálně deset a to ještě
po dobu, kdy nám svítí sluníčko, že? V noci jaksi takováto zařízení nefungují. Tak nějak se mi zdá, že
kdyby raději v podkroví fakulty vybudovali posilovnu s rotopedy a energii získanou z bujarých studentů použili k výrobě elektřiny, získali by zdroj stabilnější a řádově levnější.
(Řekněme cca 300 W/studenta, který studuje humanitní obor, a minimálně 600 W/studenta, který má sportovní zaměření.
Jinak nebude zápočet! Povolena jedna absence pro případ kocoviny. :-))
Je pravdou, že jako učební pomůcka k vysvětlení nesmyslnosti takovýchto projektů může tato elektrárna fungovat celkem dobře, ale
měla by na ní být uvedena cena, kterou daňoví poplatníci museli škole dát, aby byla postavena. A také
energie, která byla na výrobu panelů potřebná, spolu s aktuálním údajem o energii těmito panely dosud vyrobené.
Obávám se, že než by se tato čísla srovnala, skončí elektrárně životnost...
A přitom, kdyby na střechu odpovědní činitelé umístili
solární panely na ohřev vody, ušetřili by mnohem více, protože světelné a tepelné záření ze Sluce se na elektřinu převádí
s řádově menší účinností než na teplo samotné. Tam bych zatleskal. Proč pálit uhlí, když lze teplo snadno ze slunce získat a
dobře skladovat. Ale s elekřinou to tak bohužel není. Nyní jen kroutím hlavou nad nářky pedagogů, že nemají
na zvyšování platů. Na takové ekologické výkřiky peníze jsou. Ale ono to státní kasu nebolí, že?
Jiří F.
7.4.2006, Místo činu!
Jak mnozí z vás asi tuší z předchozí hororové reportáže o cestě na východ Čech, v Hradci Králové domlouváme větší akci.
Pakliže vše dopadne dobře, měli bychom si tam na podzim zahrát. Vydali jsme se včera podívat
na místo činu, kde jsme ještě nic nespáchali, ale patrně k tomu dojde. Více prozrazovat nebudu, až přijde čas ;-).
Tentokrát jsme již raději cestu vlakem neriskovali a vzali zavděk autem. Na zážitky z cesty do Hradce se raději neptejte,
stačí, když podotknu, že na širším úseku silnic to v okamžiku, kdy se uvolnil protisměr, vypadalo jako na startu Velké ceny Monte
Carla, autíčka se míhala, jak zuřivě předjížděla nás i kamión před námi i sebe navzájem... Aspoň jednou jsem tedy zažil pocit pilota
F1 a vůbec mě nemrzí, že ačkoliv jsem na startu okupoval poll position přímo za kamionem, skončil jsem na chvostu.
Dobré pocity ze vstřícnosti hradeckých národních buditelů, kterým se naše hudba zamlouvá,
se však při jízdě zpět vytrácely, tu billboard zesměšňující lídra lidovců Kalouska, jinde sám velký
Jiří a onde dokonce třešničky, slibující regulovaný nájem a školy zdarma. Modravé zastávky obalené do slibů astronomických příjmů ...
Proč jen ta voda nebere raději místo domů reklamní plochy?
Jiří F.
29.3.2006, Kterak do Hradce dojeti!
Když se tak muzikant vydá na výlet do vzdáleného města a nemusí se vláčet s haldami nástrojů,
rád vezme zavděk službami Českých drah. I my jsme tak včera s Terezkou učinili, bychom v Hradci Králové
dojednali překvapení, které pro vás chystáme na podzim. Přímý vlak měl být v cíli za necelé dvě a půl hodinky, což
je rychlejší než autem, nota bene když silnice po zimě představují spíše olympijskou disciplínu v jízdě na boulích.
Nikdo na nádraží nám náš záměr nevyvracel ani neupozorňoval na možné problémy, dle internetu vše v pořádku, tak proč váhat...
Inu, že může dojít k výluce, bych pochopil. Ale proč nás dvacet kilometrů před Hradcem hnali do jiného vlaku, který jel
stejným směrem, abychom na předměstí východočeské metropole přesedali opět, tentokráte do autobusu, který smrděl jako
měsíc nepraný ubrus ze čtvrté cenové, to jsme příliš nepochopili. Půl hodinky zpoždění a pracovníci ČD se tváří spokojeně, hlavně že se dojelo.
Jelikož Brno příliš plaveckými atrakcemi neoplývá, rozhodli jsme se využít hradeckých městských lázní a devadesát minut, které nám měly před jednáním zbývat, využít ku
potěše těla vodou v bazénu. Ale ouha, zpoždění vlaku nad námi viselo dále jako znamení zla, jelikož po příchodu do lázní v 11:35 byl
na pokladně nápis, že mezi půl dvanáctou a dvanáctou se sice do bazénu smí, ale pokladní je na obědě. Nevěříce vlastním očím jsem si maně představoval situaci, kdy v obchodě plném zákazníků se v půl dvanácté
pokladní seberou a přijdou zpět v poledne... Pravda, jsou to lázně městské, dotacemi živené, tak proč namáhat hlavu a hledat na pouhé půl hodinky záskok. Jen je škoda, že jsou
za mnoho miliónů krásně opravené a opět jejich pověst ničí lidský, nebo spíše český, faktor.
Po úspěšném jednání jsme předpokládali, že je trablům konec, ale to bylo vskutku chválení dne před večerem. Čekala nás ještě cesta zpátky.
V hustém dešti dobíháme vlak na poslední chvíli a zjišťujeme, že nás čeká další běh, tentokráte přes celé nádraží... kampak asi?
Ano, správně tušíte, opět k témuž voňavému autobusu, který nás hostil již ráno. Ten se prodírá odpoledním shonem a míří na předměstí. Zmáčeni přebíháme do vlaku, první dva vagony míjíme, míří tam davy, v dalších je klidněji.
Po rozjezdu vlaku koukám dozadu skrze dveře a vidím, že jsme v posledním vagonu, ty dva tam zkrátka zůstaly. Průvodčí stoicky odvětí, že byly porouchané, a proto byly odpojeny.
Předpokládám, že při beránčí povaze českého národa v nich ti lidé sedí doteď... No a po cestě jedna galantní úklona Pendolinu, která nás stojí deset minut zpoždění. Ty i nadále náš vlak poctivě dodržuje, pokud něco nahoní, v následných zastávkách pokorně
čeká, až se zpoždění naplní. V závěru finiš a cílová čára v Brně protnuta jen s mírným pokulháváním za jízdním řádem.
Tak co, pojedete taky vlakem? :-))
Jiří F.
20.3.2006, Škoda ho!
Něco mi říká, že Česká televize se krutě zmýlila ve výběru moderátorů sportovních a obzvláště
hokejových utkání. Legendární Gabo Zelenay i Robert záruba komentují hokej dle skutečného stavu,
branky hlásí poctivě a snad proto to letos dopadlo s hokejem (zatím) tak nanicovatě. Kdyby manažeři televize najali
pana ministerského předsedu, tak bychom slavili v Turíně zlaté medaile. Ten totiž umí i z prohraného zápasu zázračně
vykouzlit vítězství. Jeho fenomenální interpretace arbitráže s Nomurou, kdy dle analytiků jde o jasný debakl a dle Jiřího
Paroubka o vítězství, je obdivuhodným rétorickým výkonem. Proč plýtvat takovým talentem na tak nudné věci jako jsou arbitrážní
soudy a dohady o miliardách, když by bylo možné jej využít na mnohem užitečnější komentování populárních sportů? No představte si to,
Rusové nám dávají gól, ale je to dobré, vedeme 0:1! Doufejme, že volební výsledky, které prochází dle výzkumů oscilacemi směřujícími
konečné rozhodnutí o obsazení Strakovy akademie kamsi do oblasti statistické chyby, umožní generalissimovi z Restaurací a jídelen přestat se věnovat
politice a vstoupit na pole mediální. To bude legrace! A na mistrovství světa budeme u televize jako v Jiříkově vidění!
A v kapele? Jsme celí, to je důležité, jelikož Klára si vyjela potrápit končetiny na zasněžených svazích a
dle raportu, který podala, byla po návratu uznána kompletní. Takže ve čtvrtek v Prostějově v plné parádě.
22.3.2006 - koncert v Prostějově byl přesunut na 15.6.2006!
Jiří F.
9.3.2006, Sníh padá bez ustání!
Citací Zdeňkova sóla z jeho oblíbené písně o muzikantech připomínám všem jarachtivým, aby si dali zajít chuť.
Je to tak přátelé, loni jsem o sněžení na tomto místě psal rovněž, ale přece jen o nějaký ten týden dříve.
Přemýšlím, čím to asi bude, že na strašidelné předpovědi straníků zelených, preference sbírajících, ukazuje letošní zima vztyčený
prostředníček, a jejich vykrucování, že mluvili o globálních změnách klimatu a nikoliv o oteplování, se svou neohrabaností blíží výrokům
páně ministerského předsedy. Tedy ne, že by nemohli mít pravdu, třeba bude v létě vedro a budeme s nostalgií vzpomínat na tuto zimu,
protože do postele nesněží a obalovat se v létě ledem je nepraktické. Ale faktem je, že jak se vlastně ta naše Země
mění, neví pořádně nikdo. Vědátoři se předhánějí v protichůdných předpovědích a laik, byť poučený, má z toho hlavu nabobtnalou jak medicinbal po amnestii.
Ale co na tom záleží, neraší tráva zelená, tak aspoň strana zelená.
A cože nového v kapele? Kromě klubajících se koncertů se množí i rozhovory v médiích o novém CD, tedy
pokud máte zájem a naladíte si Český rozhlas Olomouc (nešťastníci, kteří jej nechytají, si budou muset na Hanou
udělat výlet :-)), tak, jak je asi vidno z přehledu vystoupení, začíná na něm v sobotu seriál Třicet případů skupiny Svítání :-).
Ovšem, ne třicet, to bych přehnal, ale čtyři určitě, pravda jsou z toho dvě reprízy, ale major Zeman byl vysílán
taky v pátek večer a v sobotu ráno znovu, tak co, že? Půlhodinové rozhovory o desce jsme předtočili s Rosťou a Terezkou
minulý týden, moderátor Sandy Nosek byl na úrovni, desku poslouchal několikrát a byl připraven, jak se vidí málokdy. Pročež mu
vzdáváme hold, holt kdo něco umí, nemusí to řídit ani učit :-).
Jiří F.