12.3.2007, V Kabátě do Evropy
Jak asi víte, do finále Eurosongu se po lítém boji fanoušků ochotných utrácet za kredit probojovala
skupina Kabát. Nu což, fanoušků mají spoustu, dalo se to čekat. Jedni se rozohňují, jací jsou Češi
primitivové, když si zvolí kapelu hrající český "agrometal", další se těší, jak vlasatí tatíci
smrdící pivem nadzvednou kultivované Finy v Helsinkách ze sedadel.
Možná to bude pro někoho překvapivé, ale mně kapela Kabát zase tak nevadí. Je totiž faktem, že
Josef Vojtek na rozdíl od mnoha svých uhlazených popových kolegů umí zpívat. Drsně, ale natolik dobře,
že se prosadil i do muzikálových produkcí, kde si například vystřihl Jidáše z Jesus Christ Superstar.
A to je v muzikantském slangu "kláda jako prase", kterou si nemůže dovolit jen tak někdo. Jsem dosti přesvědčen, že
kdyby jeho rodným jazykem byla angličtina a Štěstěna na něj nevystrčila pozadí rovnou v kolébce, zanechal by
ve světě po sobě díru. Je otázkou jakou, ale viditelnou. Leč jest Čechem a zde se Kabát nosí. Nicméně i tady si frontman teplické úderky vybudoval poměrně neotřesitelnou pozici. Ač jsou texty
Kabátu dosti hloupé a prvoplánově útočné na primitivní pudy, některým z nich nelze upřít vtip. Po stránce hudební
skutečně nejde o víc než o prosté popěvky na tři až čtyři akordy, což bohužel českému pivnímu fanouškovi nejen stačí, ale naopak vyhovuje.
Jsem vážně zvědav, jak šou v podání chlapců v nejlepších létech z naší nejpopulárnější kapely posadí na zadek zbytek Evropy.
Ale nemyslím si, že by provokace dnes měla šanci na úspěch. To všechno už tu bylo, přežranost lidstva je na výši nevídané a
i kdyby Kabát přeložil do angličtiny své nejdivočejší kusy, nikoho zvlášť nešokuje. A tak je škoda, že to vzdala Helenka Vondráčková.
Ta by měla šanci, alespoň na cenu pro nejstaršího účastníka :-)
Jiří F.
23.2.2007, Nanovo
Po přesně dvouměsíční pauze, ještě přesněji rozpůlené narozením potomka, se naše hudebně zábavné těleso
sešlo včera opět na zkoušce. Radost byla nelíčená. Zdeňkovi porostly vlasy a bylo již značně obtížné jej
rozpoznat od Kláry, neboť délkou vlasů se již sobě rovnají. Přemýšlím, jak jej poznají jeho žáci.
Ke kapele se bohužel nepřidal náš synek, neboť byl zrovna v péči novopečené babičky. Přece jen by
nemusel dobře snášet oprašovací zkoušku, ve které nejčastěji zaznívala věta: "V čem to je?" Míněna
tónina. Ale koncertů se již účastnit bude, neboť je nutné ohýbat stromek dokud je mladý a zprotivit mu
hudbu natolik, aby záhy poznal, že bude rozumnější živit se jiným způsobem, než nutit lidi poslouchat
jím vydávaný hluk. Zatím jej, a to i v tuto chvíli, musím poslouchat pouze já.
Nicméně pokud vám námi vydávaný rámus připadá libozvučný, mrkněte do plánu koncertů,
už se tam akce začínají hromadit. A zasoutěžte si ještě, máte poslední týden!!
Jiří F.
9.2.2007, Kterak balík pěšky šel
Benefiční koncert ve prospěch Adopce na dálku se pomalu blíží, tudíž určité organizační
povinnosti nezvládl odsunout ani novopečený křikloun v naší rodině. Jelikož do Prahy je to
sice coby kamenem dohodil a zbytek došel, ale po ucpané dálnici, naše plakáty putovaly na
místo určení poštou. Poslány byly 30.ledna, dle reklamy na poštovních vozech jsme se domnívali,
že 31. téhož měsíce budou na místě určení... Nejsou tam dodnes, prý se kdesi ztratily na poště na Praze 2, kde
čekaly jako panenka v koutě, jestli se po nich někdo začne shánět. Občas mám pocit, že
havlovská blbá nálada má své kořeny v prachobyčejné lidské blbosti, která se v našich zemích koncentruje zásadně na místech,
kam člověk chodí i tak předem otráven, neb tam nechce, ale musí.
Kupříkladu vyřizování rodičovských přídavků je velmi interesantní zážitek. Terezka před Vánoci (pamětníci loňských koncertů ví, že
se tehdy vláčela se synátorem ještě v bříšku) oběhala studijní oddělení své fakulty, kde se na ni dámy dívaly jako Jihočeské matky na Temelín, rektorát, kde
se dozvěděla, že vše se vyřídí až po narození. Vypravil jsem se tedy na úřad práce. Skutečně, tyto záležitosti se vyřizují na úřadu práce.
Nevěděl jsem, že porod je kvalifikován jako práce. U některých typů žen by se mohlo jednat o pracovní úraz, ale to není náš případ.
Milá úřednice mi hlasem Golema sdělila, že mám mít s sebou od doktora formulář na dávky potvrzený ze školy. Neměl jsem. Na dotaz, jestli mi jej může dát,
abych jej ve škole nechal potvrdit, mi téměř šeptem, až mi praskaly bubínky, oznámila, že není gynekoložka a že si mám papír vyzvednout tam. Raději jsem se neptal, jestli by mi
nějakého dobrého neporadila, a odešel jsem. No, bude to muset vyřídit Terezka. Snad do té doby hlady neumřeme :-)
Jiří F.
24.1.2007, Nový člen
Tak má naše kapela dalšího člena. Není sice z největších, stár teprve 1 den, neumí hrát na žádný nástroj, ale
hlasivky mu slouží velmi dobře. Jeho jméno je stejné jako moje, tudíž začíná být v kapele silně našlapáno Jiřími i Fadrnými.
Bude z něj patrně bubeník, v bříšku u maminky Terezky zažil mnoho koncertů, jednak našich, kde stával vedle bicích, i jiných interpretů,
například ve svém raném vývojovém stádiu slyšel Carlose Santanu, o něco později Erica Claptona. Může to tudíž být taktéž kytarista. Za
takových deset let se ukáže.
Další důležitou novinkou je definitivní potvrzení koncertu 15.4.2007 v 18:00 v Praze na Malé Straně. V kostele sv. Tomáše na ulici Josefská, odehrajeme
koncert se Spirituál Kvintetem ve prospěch projektu Adopce na dálku. Je to jedna z mála charitativních činností, u nichž věřím,
že se peníze po cestě nepoztrácí do kapes lidí, kteří je vůbec nepotřebují, a taktéž má tento projekt oproti prostému kupování jídla hladovým a vytváření
stále větší závislosti na této pomocí velké výhody, neboť jak praví staré přísloví, chceš-li někoho nasytit na den, dej mu rybu,
chceš-li ho nasytit na celý život, nauč ho ryby chytat. Více se dozvíte na této internetové stránce.
Malostranský tomášský kostel je jeden z nejkrásnějších v Praze, je dobře dostupný a bude to, doufáme, krásná akce. Máte-li zájem, můžete si rezervovat vstupenky (180,- Kč)
e-mailem zde.
S pozdravem plínkám zdar,
Jiří F.
3.1.2007, Žijete?
Vystřízlivěni? Vyspáni? Připraveni shodit kilogramy cukroví přetransformované v půvabné obruče okolo pasu?
Promiňte škodolibost, ale běžná novoroční blahopřání všichni znáte, koneckonců naši oficiální
PF jste možná viděli či obdrželi v emailové formě.
Nicméně radovánky skončily, šéfové si už brousí zuby na své ovečky a prázdniny či dovolená v nedohlednu.
To je tedy vyhlídka.
Nechci popichovat, ale naše kapelní prázdniny se odehrávají právě nyní. Pročež nemohu
se zde rozepisovati o dalších fantastických úspěších na koncertních pódiích, neboť nakupuji výbavičku.
No, dámy to znají, pány to nezajímá, tudíž dosti o tom.
V novém roce Svítání nechystá žádné převratné změny, koncertní činnost je naší hlavní tužbou a
jestli dojde na nějaké novoty, ukáže spíše čas. Není totiž radno nechat s sebou zmítat větrem nálad davu.
Kapelní život by se neměl počítat na měsíce, ale na desetiletí (jsme progresivnější než kdysi dávno komunisté, ti plánovali jen na pětiletky :-))
Snad nám tedy minulý rok naznačil, kam se dát - po stále ještě klikaté cestě tahání nástrojů, cestování,
zkoušení, spoléhání na Štěstěnu, že vše dobře dopadne, nikdo nezabloudí, nevybourá se ani nedostane mrtvici při vyplňování daňového přiznání. Ale jestli si ta bestie myslí, že se na ni
obrátíme i v oblasti hudební, tak to se šeredně plete. Hrát naštěstí doufám umíme a zpívat snad také, tudíž ona vrtkavá
paní není u nás na pódiu vítána, snad jen, aby struny nepraskaly a hrdla nemarodila.
Pokud souhlasíte, přijďte se podívat, pobýt a poslechnout. Začneme v dubnu, doufejme, že do té doby neskončíme
na psychiatrii s hudebním absťákem.
Jiří F.
24.12.2006, A je to!
Poslední koncert letošního roku mizí v dálce. Byl to dobrý rok. Koncertů bylo přiměřeně a povedené akce převažovaly. Díky všem, kteří jste přišli,
a vy, kteří jste nepřišli, máte na delší dobu smůlu. Vzhledem k tomu, že následující doba je určena
povinnostem mateřským, nějakou dobu si budete muset na naše koncertování počkat. Během té doby
si můžete pouštět naše nahrávky ;-). Případně prohlížet nové snímky ve fotogalerii.
Další hlášení kapelního rozhlasu uslyšíte po Novém roce, kdy jedu do Prahy (na óoperuu) domlouvat další vypečené koncerty.
Do té doby se mějte zcela dle vašich představ a nechť není na Nový rok vaše hlava obtěžkána mokrým hadrem. Chodit s ním v celém roce 2007 by bylo
dosti nepraktické.
Jiří F.
9.12.2006, D.C. al Fine
Za uplynulý týden se nám seběhlo v kapelní kronice tolik novinek a koncertů, že by bylo záhodno to vzíti pěkně
popořádku. Nedělní benefice pro rajhradský hospic měla dvě novoty, které jej mohly nepříjemně poznamenat, co se týče
návštěvnosti. Jednak jsme zavedli fixní vstupné, protože z předchozích let nebyly naše zkušenosti s dobrovolným vstupným nejlepší.
Holt dobrovolnost se u nás nenosí. A dále jsme protentokrát vyřadili většinu velice drahého plakátového výlepu a spolehli se
na tradičnost akce a naši atraktivitu :-). Nezklamali jste, v kapitulní síni se nedalo moc hýbat (ani dýchat) a v krásné atmosféře
jsme lidem naservírovali naše nové pecky i starší hity. Vybralo se 13 700 korun, což je výborný výsledek, díky za něj.
Následující týden byl náročný, když jsme hned v pondělí s Terezkou vstoupili do síně královéhradecké Filharmonie a zaslechli, jak si páni
hudebníci lámou prsty nad svými party, připadali jsme si jako šílenci, co se se zavázanýma očima pustí po černé sjezdovce dolů. Rozjetý vlak orchestru nezastavíte a
veškeré chyby v partech už nelze napravit jinak, než složitým přepisováním a ztrácením drahocenného zkouškového času, který si páni muzikanti pečlivě hlídají.
Naštěstí se mé noční můry o hrůzostrašných akordech z orchestru se linoucích nepotvrdily a už na první zkoušce to ke konci znělo skoro jako hudba, kterou
jsem tam napsal. Kapela se dostavila v úterý v poledne, v tu dobu už měl stát zvukový aparát, pan zvukař ovšem přijel z Prahy místo v 10 hodin ve 12:30, prý kvůli zácpě (dopravní).
Takovou bych opravdu na silnici do Hradce, což není dálnice, chtěl vidět. To už spíše uvěřím na tu střevní. No, prostě zvukařská klasika.
Večerní zahřívací koncert v Lázních Bělohrad byl ovšem pro mě soukromě jeden z nejlepších výkonů kapely vůbec. Rozezpívaní jako málokdy jsme lázeňské dámy a pány málem přinutili k tanci a zpěvu.
Leč únava se přece jen dostavila, a proto byly rázně zamítnuty košilaté návrhy hostujících muzikantů na úpravu obsazení hotelových pokojů směrem ke genderózní pestrosti a noc před dnem D byla klidná.
Samotný středeční koncert už byla pohoda, podařilo se nám snad vychytat ty největší mouchy ve zvuku, páni filharmonici si s gustem zakřičeli v Juanovi odborářská hesla a dva přídavky také nebývají
zvykem. Nějaké snímky už jsou ve fotogalerii. Akce dopadla tedy nad očekávání dobře a vzhledem k tomu, že se muzikanti z orchestru ptali, kdy to tedy zopakujeme, už se klubou různé myšlenky...
Čtvrteční koncert v Nové Pace byl třešničkou na dortu, návštěvností sice neoplýval, ale ti, co přišli,
tak snad nelitovali, aspoň dle jejich slov. Prostě příjemný koncert, se zbytkem sil pak byl v Brně vyvlečen z auta cimbál (letos naposledy, hurá) a hajdy domů.
Na odpočinek máme celé dva dny :-)).
Jiří F.
28.11.2006, Hoj Stodolní
Jak již bylo zde psáno, minulý čtvrtek bylo Dobré ráno s Českou televizí naše. Což o to,
nebylo to poprvé, hraní se vydařilo, pro ty, kteří v tu dobu ještě spali nebo už zařezávali v práci,
mám možnost stažení našeho vystoupení zde.
Ale pěkně popořádku. Zajímavější totiž bylo naše ubytování, jak již asi tušíte, tentokrát jsme byli vrženi rukou osudu a pracovníka televize přímo do víru proslulé ostravské ulice Stodolní.
Po středečním koncertě bylo naše auto odstaveno před televizí, nástroje odtahány přímo do studia a my, obtěžkáni proprietami ku klidnému spánku
jsme vyrazili do neznáma. Jedinec, který ubytování zajišťoval, se zrovínka v ten den, ten večer, tu noc i následující ráno účastnil bujaré oslavy,
pročež nás navigoval po telefonu. Bylo to velmi zábavné, najděte mezi sedmdesáti hospodami, které na této ulici jsou, jeden konkrétní zapadlý bar, když vám cestu popisuje někdo, kdo má značně sníženou hladinu krve v alkoholu.
Vzhledem k tomu, že naše nápověda po telefonu se zatím přestěhovala do baru jiného, vzdálená komunikace pokračovala i u barového pultu a k našemu velikému překvapení
se zde opravdu dalo bydlet. Ovšem v pátém patře, bez označení, nikde nikdo, klíče jsme dostali od výčepní a tím vše skončilo. Ke spánku nás ukolébal příjemný diskotékový rytmus...
Ráno nikde ani noha, klíče jsme nechali v zámku, náš tajemný průvodce nás očekával, uvedl do studia, zmizel jako duch a nebyl dále k nalezení.
Ale svou úlohu splnil, do vysílání jsme vpuštěni byli, namalováni od maskérky také, slečnu moderátorku i
zprávařku jsme písni Muzikanti vyprovokovali k bujarému tanci za kamerami, tudíž vše dopadlo k plné spokojenosti. Ale kde že jsme to na té Stodolní vlastně spali, netušíme dodnes.
Jiří F.
18.11.2006, Těžká rána muzikantova
Opět po roce se chystá náš soubor ve čtvrtek podepřít svou popularitu účastí v Dobrém ránu na ČT z Ostravy. To bude
zas ráno :-)). Vzhledem ke zkušenostem z minulého roku vyhlašuji po středečním večerním koncertě embargo na
lihoviny, protože genius loci Stodolní ulice loni zafungoval lépe než sebelepší reklama a tequila tekla proudem.
Nakonec dopadlo všechno dobře, leč musel jsem kapelu odexpedovat o půlnoci do postelí zásahem autority. Letošní
Dobré ráno bude pozvánkou na koncert s Filharmonií do Hradce Králové i do Brna na tradiční benefici pro hospic, tak
snad kruhy pod očima nezpůsobí, že bychom spolu s pány filharmoniky hráli přesilovku.
Ale stejně mi není jasné, jak může někdo nazývat dobrým takové ráno, které začíná v šest. Prý to kdysi zavinil Josef II., který, nemoha dospat,
nutil své poddané vstávat s ním a už to nějak zůstalo. Patrně si poddaní zvykli nebo se takto mstili na jeho nástupcích. Doufám, že Josefovi II. budou za trest na věčnosti vřískat každou noc nejméně trojčata.
Kromě kapelních událostí a výročí 17.listopadu, které si Pražané vychutnávali pokládáním svící natolik, až zapálili podkladovou desku a připravili tak cizincům podívanou na
perfektní hasičské cvičení, jsem zaznamenal jedinou zajímavou událost. Spuštění legálního stahování hudby, pod značkou i-legálně, což je pěkný dvojsmysl. Nevím, jestli tím autoři chtěli naznačit, že hudbu lze stahovat i legálně, nebo
vyjádřit svůj skeptický názor na ochotu obyvatel české kotliny platit za to, co se dá ukrást. Ale aspoň něco, přemýšlím, že bychom tam mohli naše nahrávky umístit také. Leč internetové diskuze na toto téma dávají jasný signál, že většina
stahovačů na tyto snahy vystrkuje pozadí nebo vztyčený prostředníček a vesele stahuje dál zadarmo. Třináctá komnata downloadů byla prostě otevřena a na její zavření by musela být jednotná vůle celého internetového světa. Což je větší
iluze, než že se konečně dočkáme pořádné vlády. A to je co říct!
Jiří F.
11.11.2006, Nejlepší publikum
Po asi půlročních průtazích se konečně uskutečnil náš koncert v Brně na Kociánce - ústavu pro tělesně postiženou mládež.
Publikum složené z vozíčkářů, hmm, jak nás asi přijme? Taktická porada před vystoupením nemilosrdně z repertoáru smetla
většinu vážných písní, neboť není třeba s přibývajícím podzimem vnášet další chmury do uší dětí i tak dost stíhaných osudem.
Kdesi vzadu mě hrýzala vzpomínka na podobné vystoupení kdysi dávno, že by to nemuselo být špatné hraní... Ale teprve první
potlesk zahnal obavy, posluchači v plném kinosále se prostě rozhodli, že si koncert užijí po svém. Tleskali, dupali, výskali,
a když jsme jim naservírovali dobře načasovanou pecku, píseň o Hrochovi, vyzpěvovali si s námi o vzteklém tlustokožci, až se dům otřásal.
Jo, kdyby takové publikum bylo všude, to by se to hrálo. Proč jen musí být vnímavost pro prostou krásu katapultována do předních příček
lidského hodnotového žebříčku jen tehdy, když člověk neoplývá zdravím?
No, konec filozofie, neboť bychom přes ni mohli zapomenout na kolo kapelních dějin, které nám funí na paty -
důležitá hraní se blíží. Mrkněte se do koncertů, je jich tam do konce roku docela dost. Jiné naše akce již jsou
pouhou součástí světové hudební historie :-), poctivě jsme je zdokumentovali ve fotogalerii. Kromě nového dravého čtyřnohého člena
(tím nemíním akordeonistu) si Zdeněk pořídil elektrickou kytaru a kombo. Při hraní na soustředění předváděl natolik pokročilou choreografii, že fotografka Klára přešla do role kamerawomanky a jeho nevšední výkon natočila, bohužel hlavní extáze již v tu chvíli odezněla, tudíž se musíte spokojit tancem otomanovým. Píseň, ve které elektrický zvuk použije, se nazývá Bača a bača - již z názvu vyplývá, že
půjde o mimořádnou perlu v našem repertoáru. Tak si ji nenechte ujít!
Jiří F.