17.1.2005, Wolfi Mozart
Taky jste shlédli novou verzi Formanova Amadea? Já ano, v nedělním odpoledni po kvalitním obědě s občasnými
spacími pauzami. Popravdě řečeno je mi celkem jedno, že jde o nový sestřih, dlouhý skoro tři hodiny, ty dvě
by mi docela stačily, Mozartamilovní Pražané se tam stejně nevešli a drobné epizodky z mistrova života jsou
příjemným zpestřením, leč nikoliv nutným. Že by móda Extended versions z Pána prstenů? Ale to celkem nepodstatné,
pro mě byl celkem známý příběh Mozartova života zajímavý jinak. Jak se za těch dvěstě dvacet let změnila doba?
A změnila se vůbec? Tehdy byl skladatel, hudebník, dirigent a jiný múzimilovník odkázán na milost a nemilost
mecenášů. Solnohradský biskup si nadaného Wolfiho, jak mu roztomile říkala jeho polovička, hýčkal, posléze císař
ve Vídni zpočátku také. Kdyby si to Amadeus nepokazil, mohl žít do osmdesáti, trouba jeden. Ale co je zajímavé, tak dle
hudebních vědců bylo v jeho době takových Mozartů spousta. Jen holt neměli štěstí na mecenáše a upadli v zapomenutí.
Možná kdyby je někdo vykutal z archivů a označil za Mozartovo dílo, bylo by slávy na tři kopce. Označování Mozarta
za génia je zkrátka nejen označení skutečné kvality jeho děl, ale i společenská danost. Byl zeslavněn okolím,
císařským dvorem, ale hlavně shodou mnoha příznivých okolností, které hrály v jeho prospěch. Ostatní skladatelé
neměli k dispozici ansámbl vídenské opery a svá díla si mohli vystavit leda do vitríny. A dnes, byť sebegeniálnější,
tak neznámý autor z doby klasicismu nepřitáhne eurem vonící cizince zdaleka tak dobře, jako nápis Heute - Mozart.
Tak maně dumu, jak je to dnes. Kde jsou ti mecenáši, kteří své oblíbence vytahují z průměrnosti na výsluní?
Buď vymřeli zcela nebo se transformovali do podoby vydavatelských domů, kterým je třeba posluhovat a poslouchat jejich
absurdní kritiky a požadavky stejně jako Mozart císaře. Nebo už se definitivně rozmělnili do anonymního davu, který
je jejich mnohohlavým představitelem a je třeba mu bezmezně sloužit? Nebo snad do převařovaných soutěží na komerčních televizích? Asi pouze někde v této oblasti se ti hudbymilovníci
ochotní platit hudbu pohybují. No představte si, že si Václav Klaus platí orchestr, vydržuje skladatele, byť třebas moderní hudby, a chodí
na zkoušky a premiéry. Zlaté osvícenství, chtělo by se říct. I když pokud by měl náš pan prezident dle svého vkusu určovat, kdo bude
slavný a kdo ne, potěš nás pánbůh. Neznám sice jeho vkus, ale tipl bych to na dechovku nebo Beatles a revivaly šedesátých let,
nové cesty hledající hudebníci by si pravděpodobně neškrtli. Tak je to snad takto lepší. Jen ti jednohlaví konkrétní mecenáši s kapsou plnou peněz, ti mi chybí.
Nevíte o nějakém? Pokud ano, dejte mi vědět, pokud ne, tak čest památce jejich, stejně jako velkého Wolfiho!
Jiří F.
10.1.2005, Rostou, rostou
Shrnuto a podtrženo, minulý týden přinesl kromě slev v Carrefouru, opětovného návratu ke kolotoči práce,
toužebného očekávání prázdnin a nové soutěže o superhvězdu s životností dozajista převelikou i jarní počasí.
Když jsem včera na trávníku u domu našel celkem slušně vyhlížející trs hub, bohužel patrně nejedlých a navíc ošetřených různými
konci pobíhajících psů, tak mě napadlo, že svět se zbláznil. Opravdu budeme chodit v lednu na hříbky a v létě na banány?
Strašáci globálního ....CO2... tání ledov...., no však víte, vylézají z děr jako hadi na můj svátek. Optimista by řekl, že
tropické ovoce je chutné a zdravé a zvýší exportní bilanci, pesimista by se postěhoval na Sibiř. Já čekám, opatrnicky obhlížím teploměr, zda
letošní hory budou ve znamení lezení nahoru v kanadách nebo sjezdu dolů na prkýnkách. Při mém lyžařském umu, absenci vybavení a cenách šleprů jde o pocity smíšené.
Stejně tak pohled z okna na modrou oblohu a na ušetřené peníze za topení je napadán čímsi hrýzajícím vzadu, že způsob první půle ledna se letos zdá býti poněkud obzvláštní.
Řešení světových krizí ode mě nečekejte, selský rozum mi sice říká, že zas tak složité by to být nemuselo a kolektivní nezodpovědnost světavládců
je cestou do průšvihu. Ale koho by to zajímalo, že? Ropa teče, auta jezdí, tak co bychom se netěšili? Jen ty banány, ty banány....
Jiří F.
3.1.2005, Novoročnění
Novoroční předsevzetí či přemílání hrůzyplných zpráv o přírodních katastrofách vám předkládat nebudu, máte jich dost,
předpokládám. Všeobjímající nebo spíše všeobjemná skepse rozprostírající se okolo nás se stala standardem, číšícím i
z novoročního rétorického tělocviku páně prezidenta. Ale přemítám, jak asi musely vypadat Nové roky ve válečných létech dvacáteho století,
natožpak ve válce, o které o pochopitelně nikdo netušil, že bude mít "pouhých" třicet let, o válce stoleté ani nemluvě.
Dokázal si někdo představit, že to vůbec může skončit? Já tedy po heslech "... na věčné časy a nikdy jinak", které jsme sice svorně
nesnášeli, ale brali jako chmurnou vizi, pochybuji, že se našel troufalý optimista tvrdící, že bude líp. V Čechám by asi dostal
naloženo na hřbet, neboť když je zle, je třeba si to pořádně užít a kdo tvrdí opak, zaslouží patřičnou odměnu.
Tak pokud rovněž nevidíte mezery v mracích a zdá se vám, že svět se řítí do průšvihu, nečtěte dále, abych nepřišel k úhoně. Leč pokud
přesto dojdete až sem, tak vězte, že mírný optimismus mě neopouští. Že by se svět příliš změnil, v to nevěřím, ale aspoň v čemsi by mohl. Jakožto člověk
zabývající se hudbou doufám, že příští rok alespoň trochu pročistí rozhlasový a televizní étér, který už svou dezinfekční schopnost kvůli nánosu
totalitních reinkarnací ztratil. Možná jsem naivní a opravdu se lidem Michal David líbí. Ale naděje mě neopouští. Hlasy volající po poslouchatelném
vysílání se ozývají sice skepticky, ale vytrvale. Tak až vlna renormalizace opadne a země se utiší, tak uslyšíte v rádiu i nás :-)
Jiří F.
27.12.2004, Vánočnění
Přecpáni, udárkování, přeslazeni, přepohádkováni a citově udoláni? Inu, k čemu jinému by měly svátky,
ve kterých se vypráví jímající příběh chudého dítěte, ze kterého se později vyklubal velký král, sloužit.
Mediální masáž o Vánocích zlehka balancuje na ostří únosnosti, neboť nových pohádek kalibru černobílé klasiky
se jaksi nedostává. Ale ať už ten který rok vybojuje vysílací práva na tu či onu filmovou stálici kdokoliv, je
podobnost mnoha příběhů s oním starým biblickým nápadná. Outsideři byli zkrátka u nás vždy oblíbenější než bohatí a
zlý král přehrabující kupy zlata nemá oproti rybáři či Honzovi šanci. Snad pradávná touha po vybřednutí z bídy,
která se liší jen dekorací doby a nikoli podstatou, je příčinou obliby příběhů milých, leč okatě naivních. A
dle Cimrmana i nebezpečných pro děti, neboť ve skutečném světě Honza nenajde krasavici z rodu královského, ale
dveře od úřadu práce, a rybáře, který chytil rybu do sítě a ne na rafinovanou žížalu na udici, jsem ještě nepotkal.
Ale asi se Jára mýlil ve svých obavách, přes pravidelné každovánoční opakování těchto příběhů nepotkávám na ulicích
naivní blouznivce, asi se každý v určitém okamžiku dějin svého života dostatečně poučí o realitě a dostane se do
normálu, přes rok boj, o Vánocích vydrhnout svědomí a hurá k Silvestru. Nebo jste na tom jinak? Já ne, rachejtle už
netrpělivě podupávají ve skříni :-))
Jiří F.
21.12.2004, Benefice
Včera byly spočítány penízky, které jste vložili do kasičky na benefici pro Rajhrad. Celkem se vybralo 13 490 Kč.
Je to dost, díky všem. Koncert byl velice povedený, tak pěkně se nám dlouho nehrálo. Za velké hvězdy jsme jen zřídka,
tak jsme si to patřičně užili. A šot (jak hezké slovo, doufejme, že v našem případě neznamená přerostlého šotka) v
České televizi v Jihomoravském večerníku byl správnou třešinkou na předvánočním dortu. Muzikant holt potřebuje pochválit, že? :-)
Ještě jednou všem díky i za hospic.
Jiří F.
14.12.2004, Slavíci ze zlata
Tak nám zabili Ferdinanda, chtělo by se zvolat s posluhovačkou Josefa Švejka.
Nebo spíš, tak už nám zase zvolili Karla. V sobotu. Slavíkem. Potřicáté. V průběhu mezi proháněním prstů
po hmatníku jsem asi dvacet procent času, neboť jen asi tolik obsahovalo alespoň nejakou informační hodnotu,
vyhrazeného přímému přenosu z udílení Českých slavíků, stražil ucho k rádiu,
abych se dozvěděl, zdali se něco změní v pověstně stojatých vodách české pop music. Jako víno v sudu i ve mně vykvasilo několik postřehů.
Tedy za prvé, do ankety hlasovalo necelých sto tisíc lidí. Což není ani jedno procento obyvatelstva. Pokud budu mírně
optimistický v mezích zákona a přiřknu každému desátému členovi naší společnosti schopnost vytvořit si alespoň
nějaký hudební názor, tak je zjevné, že opět pouze každý desátý z těchto vyvolených se v anketě angažoval a ostatním
devítistům tisícům je nějaký slavík, Český nebo Zlatý, srdečně ukradený a své hudební tužby uspokojují jiným způsobem.
Vyvstává mi před očima obrázek bujné padesátnice, dříve družstevnice, která se slzou v oku vzpomíná na dobu, kdy
s fotografií podstatně mladšího Karla Gotta v peněžence mířila v holinkách na brigádu za účelem budování světlejších zítřků.
Ne že by to byla jediná představitelka Kájových voličů, ale mladší už volí patrně jinak, což mě přivádí ke
druhému postřehu a poděkování pořadatelům, že anketu ukončili ještě před Vánoci. Tak nemohl Santa Ježíšek svými kupóny do
mobilních telefonů nadělenými čerstvě dvojciferně věkovitým dívkám přispět k vítězství pohledného mládence Issy.
Další, smutnější postřeh, mě napadl při poslechu živého vystoupení Anety Langerové, ne že by hlas a sympatické
vystupování neměla, ale s kytarou a bez kapely se zařadila do písničkářského průměru okresního kola Porty. Ona i kapela dělá člověka.
A poslední noticka, playbackem naondulované hlasy zpěváků či živý přednes Richarda Krajča dosvědčily, že holt na toho Karla fakt nikdo nemá.
Tak by se snad hodilo, vzhledem k jeho věku, začít plánovat, kam jej posmrtně uložíme. Navrhoval bych hrobku českých králů ve svatovítské katedrále.
Tam bude mít vedle svého jmenovce s pořadovým číslem IV. náš Karel XXX. důstojné místo.
Na Štědrý den zazní Vánoce ve Zlaté Praze, na masopust Lady Carneval a
při pokusu o vykradení katedrály by se z alarmu ozvala legendární píseň o trezoru.
A koneckonců, sádroví andělčci ve většině sakrálních prostorů se ze všeho nejvíce podobají Včelce Máji.
Taktéž turistický ruch by ožil, návštěvníci z Bavor by za shlédnutí mauzolea božského Karla dozajista
zaplatili již tak převysoké vstupné, po instalaci výše zmíněného do cínové rakve jistě ještě poopraveného. Zalepily by se díry ve státním rozpočtu i střeše dómu.
Jen
ta česká družstevnice by zase přišla zkrátka. Protože na vstupenku mít, jako většina národa, nebude, a na Olšanech by to měla zadarmo.
Jiří F.
6.12.2004, Úprava menu
Trošku jsem upravil design stránek dle připomínek a pohrál si s přechodem do obsahu, menu bylo na LCD monitorech dosti nevýrazné. Ta technika,
na starém, dobrém a patřičně těžkém monitoru to vypadalo tak hezky :-) Jiří F.
1.12.2004, Rtyně v Podkrkonoší
Včerejší rtyňský koncert je za námi. Vcelku slušná návštěva sledovala náš boj s chorobami, jelikož
nejenže Klára ležela a neúčastnila se, leč i ostatní členové souboru nutili svoje hlasivky k výkonům stavu nepříslušným (a to nejsme těhotní :-).
Ale posilněni pořadatelským grogem jsme v akustické formě zvukově obalamutili i naprosto hluchý prostor místního kina, kde
vzhledem k nulové akustice dokonce nahrávají. A uřvěte to! Ale dostáli jsme snad alespoň chvílemi anonci na plakátech na folk-rockovu
kapelu :-)). Tak někdy zase na viděnou v severovýchodních Čechách.
Apropos, je to zelené, leží to za plotem a nejde to přeskočit, co je to? Dle Zdeňka, jak pravil na koncertě, jde o
záplotníka zeleného nepřeskočitelného!!
Jiří F.
29.11.2004, Nové stránky
Tak vám, naši příznivci, předkládám nové stránky kapely. Ne že by se až tak změnila funkčnost, ono co pořád
na stránkách měnit, když fungují, informace poskytují, stěží lze vymýšlet nějaké divokosti, které by neustále
web obohacovaly. Spíše jsme cítili jako nutnost anglickou verzi, další jazykové mutace budou snad rovněž přibývat.
Pokud byste měli nějakou přípomínku k funkčnosti či k mé angličtině, pište na fadrny@email.cz.
Ale jeden závazek si dávám, budu web považovat i tak trochu za dnes tolik populární blog, tedy že alespoň jednou do
týdne vás obšťastním nějakým výplodem mé šedé kůry mozkové, kterou chci zapojovat v oblasti povídkovité, poezijní,
fejetonské i prachsprostě hovadinní, jinými slovy co mě napadne, to sem napíšu. Zkrátka aby web žil více než dosud, kdy
byl pouhým věstníkem koncertů. Nechť se tak stane! Krleš!!
Jiří Fadrný