Novinky

29.3.2005, Aktivní Velikonoce
Má velkopáteční cesta do práce byla zpestřena pohledem na brněnské výstaviště, kde se srocovaly davy k vypískání našeho ministerského předsedy i pohledem na úžasný transparent "XXIII. sjezd..." visící na průčelí přilehlého luxusního hotelu. Takové jsme vídali po dlouhá desetiletí u jiné strany, jen je fakt, že to, pokud se dobře pamatuji, dotáhli jen k sedmnácti podobným trachtacím. Proč se čísla sjezdů píší římskými číslicemi je mi záhadou. Než to jeden přelouská a spočítá, kolikátý že to sjezd je, málem aby se chystal na další. Ale vlastně, Standa sice jako Ital, či spíše Říman, nevypadá, ale temperament mu nechybí, média jeho glosami (spíše tedy grossami) přetékají a jeden už by se děsil, ze kterého jeho otvoru vypadne moudro.
A tak jsem o tři dny později pod tlakem inspirace z příbuzenských kruhů, které se srotily za účelem barbarského zvyku pomlázky u nás doma, začal přemýšlet, kam asi šli naši vládní činitelé na Velikonoční pondělí koledovat. Neboť jsme po příslušném obřadu pohlazení zadních partií dam sedíce u stolu přemýšleli, zda by bylo možné jít s pomlázkou do nevěstince. Pěkně popořádku, napřed mamá, potom děvčata ... :-) Třeba se pan Gross i se svými soudruhy vydal do svého veřejného domu. Představa našich vládnoucích mužů, kterak zvoní s opentlenými metlami u červené lucerničky a otvírá jim jejich dobrá známá (hádejte která?), je přepůvabná. Já být na místě unavených delegátů XXIII.sjezdu bych neváhal. Neboť v takovém počtu by dozajista dostali na závěr skupinovou slevu. Škoda, že nezvládnu malovat karikatury... Neumíte to někdo? Rád zveřejním.
Ještě jedna drobnost, fyzikální termíny v ústech mašinfíry ve mně opět vzbudily múzu:

Standa nechce z kola ven
prý má pořád sílu
je aktivním palivem
jako v Černobylu.

Jiří F.

22.3.2005, Slyšte, slyšte, pastuškové
Ne, nespletli jste se vy, ani já, nadpis vystřižený z koledy zavání Andělskými zpěvy v ostravské Stodolní ulici. Pokud jste sledovali předávání výročních cen Akademie populární hudby, tak už víte, kdo vyhrál, čtyřmi slovy starými minimálně jako názory většiny členů Akademie - nic nového pod sluncem. Na diskuzích po internetu krom obvyklého českého balastu občas zasvitne názor zajímavý - tentokrát mě zaujalo srovnání s Českým slavíkem. Ono se to opravdu zase tolik neliší. Ceremoniály, sochy létavců, děkovačky... Je možné, že nerozumím hudbě tolik, co velevážení členové našeho hudebně zákonodárného sboru. Ale prohlásit za zpěvačku roku sedmnáctiletou dívenku, prosadivší se přes komerční televizi, byť slušně zpívající a sympatickou, je přinejmenším zvláštní. Při pohledu na jiné, bouhužel asi ne tolik zářící stálice naší hudby se mi vtírá otázka po producentských tlacích na pány akademiky. Nebereme-li v úvahu Helenku Vondráčkovou a podobné lehce zkompromitované dámy, tak se mi vybavuje třebas Hana Ulrychová... Ano, nezpívá pop a není jí sedmnáct. Ale pokud bychom spočítali ty, kteří viděli na koncertě Hanu Ulrychovou, mám obavy, že tohoto počtu slečna Langerová těžko kdy dosáhne. Jarmila Šuláková, Alice Holubová... Jemně rozprostřené celostátní předivo prostého fandovství - tedy popularity - je rozhodně pevnější, než krátkodobý výbuch supernovy masového šílenství. Apropos, Zuzana Navarová dozajista popík nehrála, tak proč se jí vlastně páni profesoři z akademie zabývali? Takže ono to srovnání se slavíkem je případné, respondentů je míň, jsou trochu poučenější, trochu jinak zpracováni a snaží se tvářit moudře. Přece zpěvákem roku nemůže být Karel Gott, to bychom nebyli in! Dan Bárta je příjemný, jiný než Gott, mladší, rebelštější, prostě miláček kritiků. Ale třeba Vlasta Redl? Slyšeli jste to jméno někdy, kolegové?
Tak se mi zkrátka jenom zdá, že všechny tyto ceny jsou perpetua mobile, lidé se podívají, pohádají, kdo je větší vůl, peníze sponzorů a koncesionářských poplatníků jsou utraceny, ocenění jsou spokojeni a producenti si mnou ruce. Cui bono...
Ale nejvyšší ocenění jsem stejně dostal já - v průběhu pořadu mi přišla zpráva: Pustit si Anděly byla odvaha, kdy že má Svítání další koncert? :-)) Díky, už brzo!
Jiří F.

15.3.2005, Bude jaro, domény se zelenají
Tak, tak s novým jarem nová doména aneb www.svitani.com. Tuto doménu nyní okupujeme jako ruská armáda a nepustíme ji ani pod spojeneckou palbou. K vykolíkování tohoto virtuálního claimu mě vedl návrh vizitek, na kterých se stará adresa přece jen nevyjímala příliš dobře. Možná vás napadne, proč nemáme www.svitani.cz, leč tuto zlatou žílu již po mnoho let kutá jistá celkem sympatická pardubická škola.
A jeden básnický pokus, patrně ještě přibude nějaká sloka, dle vývoje případu. Každopádně báseň jest automaticky zhudebněna melodií Fischer, pro neznalé (tedy pro ty, co nechodí na koncerty :-) - je to natolik slabý univerzální nápěv, který je hrán na hospodskou tahací harmoniku, že je pro něj lepšího textu škoda.
Apropos, vzhledem k situaci na politické scéně lze předpokládat, že ke třem variantám této "skladby" přibudou brzy další :-) .

Stojí v Praze domeček
s lucerničkou rudou
stařeček i chlapeček
tam platí měnou tvrdou.

Solí Němec v kuse
dolar, euro, marku,
aby Standa nemusel
spát se Šárkou v parku.

Tak vy co máte dobré bydlo
tam choďte do sytosti,
Standovi by nastydlo
centrum upřímnosti.

Když má Staník úřadovat
a též zůstat zdravý
budem muset odhlasovat
bordel do ústavy

Jiří F.

8.3.2005, Mezinárodní den žen(ských)
Tak mi bylo včera taktně naznačeno, že dnešní den jest svátkem všech žen, což obnáší, jak pánové jistě ví a dámy ještě lépe, květinové dary, opečovávání, hlazení (do úplného vyhlazení), umývání nádobí a podobné kratochvíle, které jinak silnější část lidstva okázale opomíjí. Nejsem úplným odpůrcem podobných svátků, už se blíží Den matek a další, tentokrát zcela osobní významné dny, kdy jsem k něčemu přišel (narozeniny a svatba, tedy - Žena a život :-). Když jsem podotkl, že se v naší zemi neslaví žádný mužský svátek, byl jsem poučen, že máme svátek každý den, neboť o nás naše polovičky pečují, vaří... atd., však to znáte. Když si uvědomím, že bych tedy musel dostávat kytku nebo spíše maskulinnější (masitější :-) dar třistatřiašedesátkrát do roka, tak se mi to nezdá. A při vzpomínkách mnoha dříve narozených dam, že nebylo více ožralých chlapů, než 8. března, z toho plyne, že by ve zbytku roku byly namol dámy. To by to vypadalo :-).
V Kanadě, pokud vím, mají svátek otců. Sice se mě tato problematika ještě netýká, ale stejně je mi záhadou, komu by v případě zavedení takovéhoto svátku nosily pugéty buřtů děti našich celebrit tvrdících, že žádného chlapa k výchově svých dětí nepotřebují. Že by doktorce do spermabanky? :-)) Zapeklitý problém by rovněž řešily ty, které prohlašují, že každému svému dítěti chtějí dopřát vlastního tatínka. Tato svérázná filozofie by v případě více dětí mohla vést v tento den k dámskému velikončnímu pondělí, objížděly by s dětmi jejich otce, pojedly, popily a na další štaci.
Ale asi u nás tento svátek zaveden nebude, vzhledem k sociologickým průzkumům, kdy tatínkové a maminky v klasickém slova smyslu jsou stále častěji raritou, by se v ten den ucpávaly dálnice auty napěchovanými ctihodnými maminami s vřískajícími potomky jedoucími navštívit jednou za rok toho příslušného tátu :-). A kdyby zavedli den dědů a babiček, tak by zkolaboval i internet, kdo by si ty adresy a telefony pamatoval, že?
Tak nám zůstane MDŽ a den matek. Škoda, my, co bychom rádi naopak svým dětem dopřáli jednu maminku bez přídavných tet, máme zase jen ty svátky a narozeniny. Nebo má moje polovička pravdu a měl bych slavit už zítra? :-)
Jiří F.

28.2.2005, Miss zmizz!
V čase sobotního večera se pan Pecina pohodlně uvelebil u televizí, aby sledoval ty nový missky, jak říkali kamarádi v hospůdce Na růžku, kde by si jinak užíval výdobytků českého pivovarnictví. Ale událost vpravdě historickou si přece nenechá ujít.
- To jsem zvědav, mámo, jak to ta, no jak se jmenuje, tomu Zapletalovi nandá.
- A co by nandala, táto, von má svý jistý. A ty se na to budeš koukat?
- No a proč ne?
- Na mladý holky, to tě užije, a že já tady dřu...
Z pokoje se ozvalo nesrozumitelné zamručení a znělka nového pořadu doplachtila k uším misschtivého pana Peciny. Ten zručně otevřel láhev ležáku a sledoval vše ostřížím zrakem nemilosrdného diváka...
Po skončení, mírně obluzen, vrátil se pokorně ke své mámě.
- Tak ti nevím, mámo, holky byly hezký, i pan prezident tam byl, ale proč to vlastně dělají? Ono to bylo vlastně skoro stejný jak ten Zapletal.
- Ty si vážně myslíš, táto, že na tom záleží? Ukázaly nohy? Ukázaly. Dívali se takoví balíci jako ty?
- No dovol..
- ..dívali! A o to jde, ne?

Paní Pecinová, to je ono! Já sice s panem Pecinou pořad nesledoval, ale z ohlasů na zpravodajských webech jsem si udělal obrázek podobný. Možná, že zákulisí a smlouvy uzavírané s dívkami nejsou již tak vyděračské jako ty páně Zapletalovy. Ale čekal bych, že pokud někdo přichází s "novým" pořadem se snahou zlikvidovat konkurenci, jakkoliv zkompromitovanou, tak mnoho let zavedenou, vyrazí nepříteli zbraně z ruky novým duchem i formátem pořadu. Ale ač chápu, že na volbě Miss nelze asi tolik vymyslet, přece jen něco nového bych čekal. Tedy v duchu článku na Britských listech - televizním pozlátkem kašírované uzenářské krámy patří do méně civilizovaných končin. A hlasování pomocí SMS, i kdybych pominul nápadnou podobnost s jiným ryze komerčním pořadem, by v době zmutovné do mobilního monstra napadlo i hodně zoufalého dramaturga. Zkrátka plavky, povinné a volné disciplíny, módní návrháři, porota ze slavných a moderátor, co je "in".
Ne, nevadí mi, že vznikla duplicitní soutěž o totéž, budiž, to je trh. Ale zoufalá absence invence tvůrců mě skličuje. Maně mi napadá dnes tak populární rys reality show - soutěžící hlasují sami o sobě navzájem, dvouminutovka z IQ testů, které stejně většina dívek musí absolvovat při přijímačkách na vysokou školu, by také ukázala ledasco, nějaká forma pořadu Riskuj, sbírání bodů bez podivných porot, módní přehlídka ala první republika a závěrečná promenáda v pyžamu by to korunovala... Byl by srandy kopec a nová Miss by byla určitě víc populární na fotce v apartním kloboučku babičky Mary než v plavkách a s obligátní čelenkou náčelníka Apačů. A hezké byly všechny, takže o co jde, že?
Ach jo.
Pane prezidente, kam jste se to dostal?
Jiří F.

23.2.2005, Sněží a sněží
stříbrné penízky cinkají o zem
inflace bílé
a mračna odvála modrou

posol si zem jako krajíc
a zakousni se do něj
svou botou

botka se najedla
setřela pel
spokojeně mlaská

a kožichy kráčí
tváře se mračí
autobusy jezdí smykem...


I taková je zima v Brně. Nevím, jaká byla před sedmapadesáti léty. Ale tehdy přišel mráz a vydržel čtyřicet let. A ač to vypadá u nás všelijak, snad na jaro nebudeme muset čekat do roku 2045 :-). Chřipka se vesele tlemí lidstvu do tváře, i Zdeňka na týden porazila a zabránila mu ve vzdělávání dětí našich spoluobčanů, Klára jezdí do školy na saních :-) a já v MHD trnu hrůzou neb šoféři si v závějích libují a Karocas (ocas Karos) vesele vlaje (viz naturalisticko-realistickou báseň výše).
Tedy vydržte, zalezte do peřin, nejlépe v duu ;-) a přečkejte zimu.
Jiří F.

14.2.2005, Valentýýýýýýýn
Jojo, už zase je to tu. Rolling hearts. Srdce se valí odevšad, zdá se. Červeno-růžová kašírovaná paráda čiší z výkladů, nebozí potencionální kupci jsou atakováni v hypermarketech hyperaktivními dealery štěstí a povadlých růží a valentinizovaná média nabízí tuctové slaďáky v naději, že si toho našinec nevšimne. Je podivné, že po dotazech u svých známých jsem zjistil, že všichni, ale opravdu všichni, tenhle, slovy slyšenými od tázaných, "odporně zkomercionalizovaný", "nesmyslný", "americký", "zbytečný", "křesťanský", "pohanský" a "jánevímjakýještě", svátek ignorují. Tak nevím, buď mám extrémně inteligentní přátele vymykající se průměru nebo kecají nebo se tak chovají všichni občané, jichž se to týká. Doufám v první, nepopírám možnost druhého a třetí je velice nepravděpodobné. Jenže, mí přátelé jsou zcela normální vzorek populace, většinou nelžou a jejich rozhořčení při jménu Valentin zní upřímně. Tak že by opravdu našinec neměl rád importovanou americkou taškařici všeobecného slavení čehosi, co je na povel asi jako odchod dítka do lože, když zabliká hvězdička na obrazovce? Tak proč se všichni prodejci květin zblázní už měsíc před čtrnáctým únorem a blikající srdíčka vystřídají sotva odvánočněné výlohy?
Dumaje nad tím jsem při včerejší chůzi okolo plakátů zamžikal očima: Valentinský koncert Janka Ledeckého v nejmenovaném obchodním centru. Pro každého po koncertě dáreček... Plakát růžový jako čerstvě narozený křeček, Janek se sladce usmívá... Takže zase ty dvanáctky až čtrnáctky, budou viset na Janíčkovi pohledem, dostanou asi obrázek jako u zubaře (ale když byl před léty J.L. na brněnském náměstí SVobody, tak rozdával prezervativy, tedy kdoví...) a půjdou s mobilem ruku v ruce domů. Jak svěže na mě působil odpor Harryho Pottera i jeho soudruhů (jak krásné čapkovské slovo) k velkohubému učiteli Lockhartovi, když se zbláznil a rozdával kouzelnické valentinky. Janek bude mít dozajista větší úspěch u zhruba stejně starých posluchačů. No co, mámy v klidu nakoupí, tátové se zasmějí a mládí se vyřádí. Ale stejně je škoda, že nejsme kouzelníci, představa růžových ochran poletujících mezi davy nakupujících, je přece taky kouzelná, no ne? :-))
Jiří F.

9.2.2005, Megatelefon
Taky jste zaznamenali zprávu o největším mobilu na světě, který začali vyrábět v Jablonci? K oné firmě máme s kolegy blíže než většina populace neb jí zajišťujeme dodávku informačních systémů a tak tato zpráva vyvolala bujaré veselí obšťastňující jinak krušné mrazivé pondělí. Leč samotný nápad obrovitého mobilního telefonu není zas až tak originální, v diskuzích ohledně jeho výroby zazněly hlasy "mě to taky napadlo" a podobné. No přiznám se, že i mě kdysi přišlo na mysl, že telefon s mikrotlačítky, nečitelným displejem a mnoha zbytečnostmi je pro starší generaci jen stěží použitelný a že by jednoduchý přístroj s velkými tlačítky a zobrazením byl vítán v mnoha domácnostech obývaných nikoliv jen mladými a úspěšnými či ještě mladšími a rozjívenými. A taktéž mě tehdy napadlo, že by to byl kasaštyk, neboť populační procento lidí bojujích s malostí mobilů je dle mé demografické intuice větší než podíl oněch mládenců a slečen z reklam mobilních operátorů. Nápad jsem nezrealizoval neboť nejsem podnikatel s kapitálem ale muzikant a ti financemi neoplývají :-). Škoda, mohl jsem být v balíku, přehršel objednávek na jablonecký výrobek je toho dokladem. Ale takových ideologů jako já už bylo...
No, to je celkem jedno, na případu mě zaráží, že se snad nikde u výrobců mobilů nenašel manažer schopný pochopit, že i starší lidé jsou stále ještě naživu a že chtějí spolu komunikovat a jsou ochotni za komfort příšlušný jejich věku zaplatit. Nehledě k tomu, že bývají, alespoň ve vyspělých zemích, i bohatší než mladí. Tato arogance mládí ignorujícího stáří je sice stará jako lidstvo samo, ale že si takovéto díry na trhu nevšimne vůbec nikdo, je hrůzostrašné, peníze vládnou a pokud nikdo nebyl ochoten riskovat a vyjít na světlo světa s výrobkem pro starší, lhostejnost ke stáří dosahuje kritických hodnot. Ne, nejde o naříkání na mládež, sám se mezi ni stále ještě počítám :-), ale kult mládí mě začíná unavovat. Starší člověk práci nesežene, "mladý kolektiv" je zaklínadlo lovců inteligentních hlav a management mnoha firem připomíná spíše než pestrý tým se staršími mudrci i mladými učedníky abiturientský večírek soukromé obchodní akademie po deseti létech od maturity. Taky mě někdy štvou důchodci bojující o místo k sezení ve veřejné dopravě či o kus levnější uzeniny v obchodě. Ale vím, že tu jsou. Pokud výrobci veškerého zboží snad s výjimkou farmaceutů ignorují věkovité natolik, že si ani nevšimnou, že by se jim dalo něco prodat, musí mít v hlavě opravdu vymeteno. Reklamou, že by? Kterou sami vyrábí? Homo reclamus. Či spíše Perpetuum mobile reclamus. A po čtyřicítce z kola ven. Dobře jim tak, všichni se smáli výrobcům z Jablonce, ti se budou smát poslední, pokud vydrží. A jesti jo, tak ten telefon můžu mámě taky koupit, když vidím jak s miniaturním mobilem v ruce hledá brýle a datluje číslo, které na klasickém telefonu s ciferníkem vytočila s rychlostí, kterou jsem jí záviděl :-).
Jiří F.

1.2.2005, Česká c. a k. pošta
Tak nám naše císařská a královská pošta opět zdražila. Prý v průměru o čtrnáct, ale na nejčastější položce - dopisu o ještě vícero procent. Avizovaná "úprava" cen se měla konat ode dneška a tak jsme se vydali včera večer na hlavní brněnskou poštu, otevřenou non-stop, abychom stihli odeslat kapelní materiály nashromážděné za minulý týden ještě za lacino (nebo za "méně draho"?). Jelikož v půl desáté, kdy jsme dorazili, se zavřela budova s denním provozem, odebrali jsme se k noční přepážce. Tam stál mnohohlavý dav těch, co již čekali. Typická situace, koncertrát naštvanosti, únavy a nechuti k davu se zahušťoval s přibývajícími minutami a nehybností fronty. Po deseti minutách bez znatelného posunu jsem začal investigativně zkoumat, co že se to děje, že se nic neděje. A úžasné zjištění mě neminulo. Onen pracovník u jediného okýnka totiž měl dvojmužné pracoviště. Okénko bylo i po jeho boku a tam stálo ještě asi pět dalších lidí. V již zavřené hale s denním provozem. Chudák dělal co mohl, ale nestíhal, dvouhlavá hydra jej drtila mezi zuby. Nu což, pochopil bych, že jsme přišli ve špatný okamžik. Ale genialita pošt, kdy u pracovníka obsluhujícího noční okénko se z druhé strany ještě shromáždí zbytek opozdilců z běžného provozu a u dalších přepážek v hale, které byly vidět, jsou zatažené roletky a dámy sedí a vesele konverzují, neb padla již, mně imponoval. Shluk lidí na hranici diskrétní zóny vypovídal, že se na cestu do třinácté komnaty poznání o stavu České pošty vydali i ostatní netrpělivci. Čekal jsem podrážděnost, nevrlost, kibicování nebohého mladíka létajícího jako pověstný hadr na holi. Nic takového. Převážila veselost. Spřátelili jsme se s dámami za námi, s paní před námi, komentáře braly útokem vtipnost hokejových komentátorů komerčních televizí a po příjemné půlhodince jsme odcházeli s tím, že zítra zase v půl desáté. Zapili jsme to jedním točeným. Tak to má být. Třeba ještě v tomto národě, pověstném nedůvěrou k okolí, legrace nevymřela. A možná ano. Kam se kyvadlo nakloní, není jisté, jako vyústění situace nebylo jisté na poště. Leč naděje, že nejsme ještě naprosto srandyprostí, žije. Tak vzhůru na poštu, je to jen o čtrnáct procent.
Jiří F.

24.1.2005, Queen´s comeback
Také jste zachytili zprávu, že skupina Queen se chystá na turné a přijede i do Čech? Po počátečním pocitu, že jde o dejavu, vždyť hlavní protagonista je čtrnáct let po smrti, jsem zjistil, že hlavní zpěvné party přebere Paul Rodgers, zpěvák protřelý a známý. Fascinují mě ovšem diskuze, zda je toto Brianu Mayovi a Rogeru Taylorovi zapotřebí. Někteří považují resuscitaci Queenů za snahu přivydělat si k důchodu a za poskvrnění legendy Freddieho Mercuryho, jiní jásají a ženou se pro vstupenky. Já přesně nevím, jak dopadne začlenění Paula Rogerse do písní, které jsou s Freddiem neodmyslitelně spjaty. Předpojaté soudy, které Mercuryho kult staví na nedotknutelný piedestal a vynáší kategorické soudy o nenahraditelnosti jeho hlasu, jsou dost kuriózní. Copak byl Freddie jediný zpěvák na světě? Ano, byl vynikající a i pro mě je jedním z největších hudebních vzorů, jak po stránce pěvecké, tak hlavně po kompoziční. Ale nenahraditelných jsou plné hřbitovy. Zkrátka Brian May, jako osobnost Queenů neméně důležitá ve srovnání s Freddiem Mercurym, chce jít dál a hrát znovu krásnou muziku, navíc potvrdil, že Paula Rodgerse si vybral právě proto, že Mercuryho nekopíruje. Jak to dopadne a zda půjde jen o nostalgickou vzpomínku na zlaté časy nebo zda se rozlije nová míza v queenovských žilách, se uvidí, ale držím jim palce. Nevěřím totiž, že jde o finance, těch mají dozajista z prodeje nahrávek dosti, a smekám před odvahou pokoušet dav fanoušků ohříváním zdánlivě snězeného krajíce.
A proč o tom tak složitě rozjímám? V malém se toto děje u nás často také. Konce životů slavných jsou nevyhnutelné stejně jako u neznámých a co s rozjetou kapelou? Spirituál Kvintet už také znovu hraje i bez Karla Zicha. Ne že by asi v některých případech u nás nešlo o výdělky, málokdo si hudbou v Čechách vydělá v mládí na zbytek života. A přemítání, zda je neustálé obměňování kádrů v českých kapelách dobré či špatné, je akademickým rétorickým pusocvikem, kapela se slavným jménem je firmou a jede se prostě dál. Tedy nic nového pod sluncem.
Co čeká mě jakožto muzikanta, netuším, ale se zvraty v kapele jsem se již vyrovnávat musel a vždycky jsem z toho nějak vybruslil a po čase zjistil, že nová cesta, i v našem menším měřítku mnohými zatracovaná, mě nakonec dovedla do nových nepoznaných hudebních končin. A tak to má být, zaparkování v jednom stylu je začátek ustrnutí a to by mě nebavilo.
A proto Brianu Mayovi fandím. A možná se na to půjdu podívat.
Jiří F.

|<<     <<     >>     >>|