11.4.2005, Deníček výpravy do Frenštátu
13:45 Plánovaný odjezd.
14:00 Členové zájmového kroužku Svítání se scházejí.
14:10 Za současného funění čtyř pokroucených postav se cimbál stěhuje po točitých schodech na přelidněnou ulici.
14:25 Tanec afrického náčelníka po přiskřípnutí prstu pod cimbálem při nakládání do auta.
14:30 Zjištění, že do takto malého prostoru se tolik nástrojů nevejde ani při použití větší než malé síly.
14:35 Po sešlápnutí violoncella do tvaru elektrické kytary je kapela naloděna.
14:40 Muzikanti se rozcházejí do okolních obchodů, by sobě pořídili svačinu, kapelníkovi infarkt a šoférům důvod k pokoncertní návštěvě myčky a vysavače.
14:55 Losování, kdo bude sedět vedle zpěvačky.
15:00 Odjezd.
15:30 První pokuta.
16:00 Druhá pokuta.
16:05 První průjezd jednosměrkou v protisměru.
16:15 První průjezd pěší zónou.
16:25 Příjezd na místo činu.
16:30 Obrácený postup nakládání, další zhmožděný prst a činel upravený projíždějícím Mercedesem do tvaru Zákazu vjezdu.
16:45 Začátek zkoušky.
17:15 Drkotání zuby způsobené kostelním chladem začíná přehlušovat tišší pasáže hudby.
17:30 Cvakající chrup vyhazuje hudebníky z rytmu, kapelník rezignuje a vyhlašuje konec zkoušky.
17:31 Všichni muzikanti sedí v blízké hospodě.
17:59 První hudebník se neochotně zvedá a prodírá se zástupy fanynek k nejstudenějšímu místu ve městě.
18:00 Koncert začíná.
19:40 Koncert končí.
20:00 Fanynky se rozešly, podpisy rozdány, květiny sbaleny.
20:05 Hudebníci stojí nad nástroji a přemýšlí, jak je sbalit bez nutnosti pohybu.
20:30 Všichni muzikanti sedí v blízké hospodě.
20:32 Kapelník vybíhá kontrolovat auta přeplněná nástroji. Ostatní sledují pobaveně jeho počínání.
.
.cca po dvou minutách tentýž úkaz.
.
21:30 Tuzéry v úhrnné výši 3,50,- odevzdány.
21:45 Usínající umělci naloženi kapelníkem do aut.
22:00 Odjezd.
22:30 První mikrospánek řidiče.
22:45 Zpěvačky začínají hlasitě zpívat, aby šofér neusnul podruhé.
23:00 Šofér dostává migrénu.
23:15 Šofér zastavuje u železničního přejezdu a vedle projíždějícího rychlíku si užívá ticha.
24:00 Příjezd.
0:30 Nástroje vyloženy, zhmožděné končetiny ošetřeny.
0:45 Městem se plouží mátožné postavy hledající otevřenou vinárnu, kde by vyčkaly příjezdu hromadné dopravy.
1:15 Muzikanti usínají v náručí svých poloviček.
Těžký život muzikanta, řeklo by se. Ale byl to krásný koncert.
Jiří F.
5.4.2005, Vzhůru na Mordor
Smrtí nejvyššího pontifika katolické církve se rozpoutala mediální vřava rozměrů nevídaných. Od standardních kondolencí
nejvyšších představitelů světových velmocí přes typicky českou internetovou žumpu až po kuriózní třídenní státní
smutek na komustické Kubě. To bych tedy do Fidela neřekl. Možná doufá, že mu to Vatikán oplatí, taky už není nejmladší.
Já doufám, že neoplatí. Ale v záplavě vynášení do nebes, což snad Janu Pavlu není ani tolik potřeba, i zatracování do pekel,
mě pobavil návrh, aby likvidace papežského prstenu byla provedena stylově, tedy odnesením do Mordoru a vhozením
do hory Orodruiny. Tak tomu by se i sám JPII zasmál. Pochybuji tedy, že by se kardinálové dali nalákat na dobrodružství
poutě Krajem, byť ve Středozemí v současné době přebývají.
Ale my se na naše první letošní dobrodružství vydáme již zítra.
Tedy pouze do Frenštátu, ale první překážky se nám již sypou do cesty. Náš obětavý řidič Pavel byl nabourán jedincem
rychleji jedoucím než myslícím. Naštěstí neutrpěl úhonu na těle, leč čím zítra pojedeme, je nejisté. No, já typ mám.
Rosťův trabantík, alias Žlutý šíp, se chvěje nedočkavostí. Tak daleko určitě ještě nebyl :-) Koneckonců, bratři Ebenové s takzvaným
rozzuřeným vysavačem taky začínali. Třeba je to základ naší budoucí slávy. A kdyby jel Trabantem Frodo, Sauron by utekl, jen by ho ucítil.
Předpoklady pro spanilou jízdu zítra máme, tedy, vzhůru na Mordor!
Jiří F.
29.3.2005, Aktivní Velikonoce
Má velkopáteční cesta do práce byla zpestřena pohledem na brněnské výstaviště, kde se srocovaly davy k vypískání
našeho ministerského předsedy i pohledem na úžasný transparent "XXIII. sjezd..." visící na průčelí přilehlého luxusního hotelu.
Takové jsme vídali po dlouhá desetiletí u jiné strany, jen je fakt, že to, pokud se dobře pamatuji, dotáhli jen k sedmnácti podobným trachtacím.
Proč se čísla sjezdů píší římskými číslicemi je mi záhadou. Než to jeden přelouská a spočítá, kolikátý že to sjezd je, málem aby se
chystal na další. Ale vlastně, Standa sice jako Ital, či spíše Říman, nevypadá, ale temperament mu nechybí, média jeho glosami (spíše tedy grossami) přetékají a
jeden už by se děsil, ze kterého jeho otvoru vypadne moudro.
A tak jsem o tři dny později pod tlakem inspirace z příbuzenských kruhů, které se srotily
za účelem barbarského zvyku pomlázky u nás doma, začal přemýšlet, kam asi šli naši vládní činitelé na Velikonoční pondělí koledovat.
Neboť jsme po příslušném obřadu pohlazení zadních partií dam sedíce u stolu přemýšleli, zda by bylo možné jít s pomlázkou do nevěstince. Pěkně popořádku, napřed mamá, potom děvčata ... :-)
Třeba se pan Gross i se svými soudruhy vydal do svého veřejného domu. Představa našich vládnoucích mužů, kterak zvoní s opentlenými metlami u červené lucerničky a otvírá jim
jejich dobrá známá (hádejte která?), je přepůvabná. Já být na místě unavených delegátů XXIII.sjezdu bych neváhal. Neboť v takovém počtu by dozajista dostali na závěr skupinovou slevu.
Škoda, že nezvládnu malovat karikatury... Neumíte to někdo? Rád zveřejním.
Ještě jedna drobnost, fyzikální termíny v ústech mašinfíry ve mně opět vzbudily múzu:
Standa nechce z kola ven
prý má pořád sílu
je aktivním palivem
jako v Černobylu.
Jiří F.
22.3.2005, Slyšte, slyšte, pastuškové
Ne, nespletli jste se vy, ani já, nadpis vystřižený z koledy zavání Andělskými zpěvy v ostravské Stodolní ulici.
Pokud jste sledovali předávání výročních cen Akademie populární hudby, tak už víte, kdo vyhrál, čtyřmi slovy
starými minimálně jako názory většiny členů Akademie - nic nového pod sluncem. Na diskuzích po internetu krom
obvyklého českého balastu občas zasvitne názor zajímavý - tentokrát mě zaujalo srovnání s Českým slavíkem. Ono se
to opravdu zase tolik neliší. Ceremoniály, sochy létavců, děkovačky... Je možné, že nerozumím hudbě tolik, co
velevážení členové našeho hudebně zákonodárného sboru. Ale prohlásit za zpěvačku roku sedmnáctiletou dívenku, prosadivší
se přes komerční televizi, byť slušně zpívající a sympatickou, je přinejmenším zvláštní. Při pohledu na jiné, bouhužel asi ne tolik zářící stálice
naší hudby se mi vtírá otázka po producentských tlacích na pány akademiky. Nebereme-li v úvahu Helenku Vondráčkovou a podobné lehce zkompromitované dámy, tak se mi vybavuje třebas Hana Ulrychová... Ano, nezpívá
pop a není jí sedmnáct. Ale pokud bychom spočítali ty, kteří viděli na koncertě Hanu Ulrychovou, mám obavy, že tohoto počtu slečna
Langerová těžko kdy dosáhne. Jarmila Šuláková, Alice Holubová... Jemně rozprostřené celostátní předivo prostého fandovství - tedy popularity - je rozhodně pevnější, než
krátkodobý výbuch supernovy masového šílenství.
Apropos, Zuzana Navarová dozajista popík nehrála, tak proč se jí vlastně páni profesoři z akademie zabývali?
Takže ono to srovnání se slavíkem je případné, respondentů je míň, jsou trochu poučenější, trochu jinak zpracováni a snaží se tvářit moudře. Přece zpěvákem
roku nemůže být Karel Gott, to bychom nebyli in! Dan Bárta je příjemný, jiný než Gott, mladší, rebelštější, prostě miláček
kritiků. Ale třeba Vlasta Redl? Slyšeli jste to jméno někdy, kolegové?
Tak se mi zkrátka jenom zdá, že všechny tyto ceny jsou perpetua mobile, lidé se podívají, pohádají, kdo je větší vůl,
peníze sponzorů a koncesionářských poplatníků jsou utraceny, ocenění jsou spokojeni a producenti si mnou ruce. Cui bono...
Ale nejvyšší ocenění jsem stejně dostal já - v průběhu pořadu mi přišla zpráva: Pustit si Anděly byla odvaha, kdy že má Svítání další koncert? :-)) Díky, už brzo!
Jiří F.
15.3.2005, Bude jaro, domény se zelenají
Tak, tak s novým jarem nová doména aneb www.svitani.com. Tuto doménu nyní okupujeme jako ruská armáda a nepustíme ji
ani pod spojeneckou palbou. K vykolíkování tohoto virtuálního claimu mě vedl návrh vizitek, na kterých se stará adresa
přece jen nevyjímala příliš dobře. Možná vás napadne, proč nemáme www.svitani.cz, leč tuto zlatou žílu již po mnoho let
kutá jistá celkem sympatická pardubická škola.
A jeden básnický pokus, patrně ještě přibude nějaká sloka, dle vývoje případu. Každopádně báseň jest automaticky
zhudebněna melodií Fischer, pro neznalé (tedy pro ty, co nechodí na koncerty :-) - je to natolik slabý univerzální nápěv,
který je hrán na hospodskou tahací harmoniku, že je pro něj lepšího textu škoda.
Apropos, vzhledem k situaci na politické scéně lze předpokládat, že ke třem variantám této "skladby" přibudou brzy další :-) .
Stojí v Praze domeček
s lucerničkou rudou
stařeček i chlapeček
tam platí měnou tvrdou.
Solí Němec v kuse
dolar, euro, marku,
aby Standa nemusel
spát se Šárkou v parku.
Tak vy co máte dobré bydlo
tam choďte do sytosti,
Standovi by nastydlo
centrum upřímnosti.
Když má Staník úřadovat
a též zůstat zdravý
budem muset odhlasovat
bordel do ústavy
Jiří F.
8.3.2005, Mezinárodní den žen(ských)
Tak mi bylo včera taktně naznačeno, že dnešní den jest svátkem všech žen, což obnáší, jak pánové jistě ví a dámy
ještě lépe, květinové dary, opečovávání, hlazení (do úplného vyhlazení), umývání nádobí a podobné kratochvíle,
které jinak silnější část lidstva okázale opomíjí. Nejsem úplným odpůrcem podobných svátků, už se blíží
Den matek a další, tentokrát zcela osobní významné dny, kdy jsem k něčemu přišel (narozeniny a svatba, tedy - Žena a život :-).
Když jsem podotkl, že se v naší zemi neslaví žádný mužský svátek, byl jsem poučen, že máme svátek každý den, neboť o
nás naše polovičky pečují, vaří... atd., však to znáte. Když si uvědomím, že bych tedy musel dostávat kytku nebo spíše
maskulinnější (masitější :-) dar třistatřiašedesátkrát do roka, tak se mi to nezdá. A při vzpomínkách mnoha dříve narozených dam,
že nebylo více ožralých chlapů, než 8. března, z toho plyne, že by ve zbytku roku byly namol dámy. To by to vypadalo :-).
V Kanadě, pokud vím, mají svátek otců. Sice se mě tato problematika ještě netýká, ale stejně je mi záhadou, komu by
v případě zavedení takovéhoto svátku nosily pugéty buřtů děti našich celebrit tvrdících, že žádného chlapa k výchově svých dětí nepotřebují.
Že by doktorce do spermabanky? :-)) Zapeklitý problém by rovněž řešily ty, které prohlašují, že každému svému dítěti chtějí dopřát
vlastního tatínka. Tato svérázná filozofie by v případě více dětí mohla vést v tento den k dámskému velikončnímu pondělí, objížděly by s dětmi jejich
otce, pojedly, popily a na další štaci.
Ale asi u nás tento svátek zaveden nebude, vzhledem k sociologickým průzkumům, kdy tatínkové a
maminky v klasickém slova smyslu jsou stále častěji raritou, by se v ten den ucpávaly dálnice auty napěchovanými ctihodnými maminami s vřískajícími
potomky jedoucími navštívit jednou za rok toho příslušného tátu :-). A kdyby zavedli den dědů a babiček, tak by zkolaboval i internet,
kdo by si ty adresy a telefony pamatoval, že?
Tak nám zůstane MDŽ a den matek. Škoda, my, co bychom rádi naopak svým dětem
dopřáli jednu maminku bez přídavných tet, máme zase jen ty svátky a narozeniny. Nebo má moje polovička pravdu a měl bych slavit už zítra? :-)
Jiří F.
28.2.2005, Miss zmizz!
V čase sobotního večera se pan Pecina pohodlně uvelebil u televizí, aby sledoval ty nový missky, jak říkali
kamarádi v hospůdce Na růžku, kde by si jinak užíval výdobytků českého pivovarnictví. Ale událost vpravdě
historickou si přece nenechá ujít.
- To jsem zvědav, mámo, jak to ta, no jak se jmenuje, tomu Zapletalovi nandá.
- A co by nandala, táto, von má svý jistý. A ty se na to budeš koukat?
- No a proč ne?
- Na mladý holky, to tě užije, a že já tady dřu...
Z pokoje se ozvalo nesrozumitelné zamručení a znělka nového pořadu doplachtila k uším misschtivého pana Peciny.
Ten zručně otevřel láhev ležáku a sledoval vše ostřížím zrakem nemilosrdného diváka...
Po skončení, mírně obluzen, vrátil se pokorně ke své mámě.
- Tak ti nevím, mámo, holky byly hezký, i pan prezident tam byl, ale proč to vlastně dělají? Ono to bylo vlastně
skoro stejný jak ten Zapletal.
- Ty si vážně myslíš, táto, že na tom záleží? Ukázaly nohy? Ukázaly. Dívali se takoví balíci jako ty?
- No dovol..
- ..dívali! A o to jde, ne?
Paní Pecinová, to je ono! Já sice s panem Pecinou pořad nesledoval, ale z ohlasů na zpravodajských webech jsem
si udělal obrázek podobný. Možná, že zákulisí a smlouvy uzavírané s dívkami nejsou již tak vyděračské jako ty páně
Zapletalovy. Ale čekal bych, že pokud někdo přichází s "novým" pořadem se snahou zlikvidovat konkurenci, jakkoliv
zkompromitovanou, tak mnoho let zavedenou, vyrazí nepříteli zbraně z ruky novým duchem i formátem pořadu.
Ale ač chápu, že na volbě Miss nelze asi tolik vymyslet, přece jen něco nového bych čekal.
Tedy v duchu článku na Britských listech - televizním pozlátkem kašírované uzenářské krámy patří do méně civilizovaných končin.
A hlasování pomocí SMS, i kdybych pominul nápadnou podobnost s jiným ryze komerčním pořadem, by v době zmutovné
do mobilního monstra napadlo i hodně zoufalého dramaturga.
Zkrátka plavky, povinné a volné disciplíny, módní návrháři, porota ze slavných a moderátor, co je "in".
Ne, nevadí mi, že vznikla duplicitní soutěž o totéž, budiž, to je trh. Ale zoufalá absence invence tvůrců mě skličuje. Maně mi
napadá dnes tak populární rys reality show - soutěžící hlasují sami o sobě navzájem, dvouminutovka z IQ testů, které
stejně většina dívek musí absolvovat při přijímačkách na vysokou školu, by také ukázala ledasco, nějaká forma pořadu Riskuj, sbírání bodů bez podivných porot,
módní přehlídka ala první republika a závěrečná promenáda v pyžamu by to korunovala... Byl by srandy kopec a nová Miss by byla určitě víc populární na fotce
v apartním kloboučku babičky Mary než v plavkách a s obligátní čelenkou náčelníka Apačů. A hezké byly všechny, takže o co jde, že?
Ach jo.
Pane prezidente, kam jste se to dostal?
Jiří F.
23.2.2005, Sněží a sněží
stříbrné penízky cinkají o zem
inflace bílé
a mračna odvála modrou
posol si zem jako krajíc
a zakousni se do něj
svou botou
botka se najedla
setřela pel
spokojeně mlaská
a kožichy kráčí
tváře se mračí
autobusy jezdí smykem...
I taková je zima v Brně. Nevím, jaká byla před sedmapadesáti léty. Ale tehdy přišel mráz a vydržel čtyřicet let.
A ač to vypadá u nás všelijak, snad na jaro nebudeme muset čekat do roku 2045 :-). Chřipka se vesele tlemí lidstvu
do tváře, i Zdeňka na týden porazila a zabránila mu ve vzdělávání dětí našich spoluobčanů, Klára jezdí do školy
na saních :-) a já v MHD trnu hrůzou neb šoféři si v závějích libují a Karocas (ocas Karos) vesele vlaje (viz
naturalisticko-realistickou báseň výše).
Tedy vydržte, zalezte do peřin, nejlépe v duu ;-) a přečkejte zimu.
Jiří F.
14.2.2005, Valentýýýýýýýn
Jojo, už zase je to tu. Rolling hearts. Srdce se valí odevšad, zdá se. Červeno-růžová kašírovaná paráda čiší
z výkladů, nebozí potencionální kupci jsou atakováni v hypermarketech hyperaktivními dealery štěstí a povadlých
růží a valentinizovaná média nabízí tuctové slaďáky v naději, že si toho našinec nevšimne. Je podivné, že
po dotazech u svých známých jsem zjistil, že všichni, ale opravdu všichni, tenhle, slovy slyšenými od tázaných,
"odporně zkomercionalizovaný", "nesmyslný", "americký", "zbytečný", "křesťanský", "pohanský" a "jánevímjakýještě",
svátek ignorují. Tak nevím, buď mám extrémně inteligentní přátele vymykající se průměru nebo kecají nebo se tak
chovají všichni občané, jichž se to týká. Doufám v první, nepopírám možnost druhého a třetí je velice nepravděpodobné.
Jenže, mí přátelé jsou zcela normální vzorek populace, většinou nelžou a jejich rozhořčení při jménu Valentin zní
upřímně. Tak že by opravdu našinec neměl rád importovanou americkou taškařici všeobecného slavení čehosi, co
je na povel asi jako odchod dítka do lože, když zabliká hvězdička na obrazovce? Tak proč se všichni prodejci
květin zblázní už měsíc před čtrnáctým únorem a blikající srdíčka vystřídají sotva odvánočněné výlohy?
Dumaje nad tím jsem při včerejší chůzi okolo plakátů zamžikal očima: Valentinský koncert Janka Ledeckého v nejmenovaném
obchodním centru. Pro každého po koncertě dáreček... Plakát růžový jako čerstvě narozený křeček, Janek se sladce
usmívá... Takže zase ty dvanáctky až čtrnáctky, budou viset na Janíčkovi pohledem, dostanou asi obrázek jako u zubaře
(ale když byl před léty J.L. na brněnském náměstí SVobody, tak rozdával prezervativy, tedy kdoví...)
a půjdou s mobilem ruku v ruce domů. Jak svěže na mě působil odpor Harryho Pottera i jeho soudruhů (jak
krásné čapkovské slovo) k velkohubému učiteli Lockhartovi, když se zbláznil a rozdával kouzelnické valentinky.
Janek bude mít dozajista větší úspěch u zhruba stejně starých posluchačů. No co, mámy v klidu nakoupí, tátové se zasmějí a
mládí se vyřádí. Ale stejně je škoda, že nejsme kouzelníci, představa růžových ochran poletujících mezi davy nakupujících, je přece taky
kouzelná, no ne? :-))
Jiří F.
9.2.2005, Megatelefon
Taky jste zaznamenali zprávu o největším mobilu na světě, který začali vyrábět v Jablonci?
K oné firmě máme s kolegy blíže než většina populace neb jí zajišťujeme dodávku informačních systémů a
tak tato zpráva vyvolala bujaré veselí obšťastňující jinak krušné mrazivé pondělí. Leč samotný nápad obrovitého
mobilního telefonu není zas až tak originální, v diskuzích ohledně jeho výroby zazněly hlasy "mě to taky napadlo" a podobné.
No přiznám se, že i mě kdysi přišlo na mysl, že telefon s mikrotlačítky, nečitelným displejem a mnoha zbytečnostmi je
pro starší generaci jen stěží použitelný a že by jednoduchý přístroj s velkými tlačítky a
zobrazením byl vítán v mnoha domácnostech obývaných nikoliv jen mladými a úspěšnými či ještě mladšími a rozjívenými.
A taktéž mě tehdy napadlo, že by to byl kasaštyk, neboť populační procento lidí bojujích s malostí mobilů je dle mé
demografické intuice větší než podíl oněch mládenců a slečen z reklam mobilních operátorů. Nápad jsem nezrealizoval
neboť nejsem podnikatel s kapitálem ale muzikant a ti financemi neoplývají :-). Škoda, mohl jsem být v balíku,
přehršel objednávek na jablonecký výrobek je toho dokladem. Ale takových ideologů jako já už bylo...
No, to je celkem jedno, na případu mě zaráží, že se snad nikde u výrobců mobilů nenašel manažer schopný pochopit,
že i starší lidé jsou stále ještě naživu a že chtějí spolu komunikovat a jsou ochotni za komfort příšlušný jejich věku zaplatit.
Nehledě k tomu, že bývají, alespoň ve vyspělých zemích, i bohatší než mladí.
Tato arogance mládí ignorujícího stáří je sice stará jako lidstvo samo, ale
že si takovéto díry na trhu nevšimne vůbec nikdo, je hrůzostrašné, peníze vládnou a pokud nikdo nebyl ochoten
riskovat a vyjít na světlo světa s výrobkem pro starší, lhostejnost ke stáří dosahuje kritických hodnot. Ne, nejde
o naříkání na mládež, sám se mezi ni stále ještě počítám :-), ale kult mládí mě začíná unavovat. Starší člověk
práci nesežene, "mladý kolektiv" je zaklínadlo lovců inteligentních hlav a management mnoha firem připomíná spíše
než pestrý tým se staršími mudrci i mladými učedníky abiturientský večírek soukromé obchodní akademie po deseti létech
od maturity. Taky mě někdy štvou důchodci bojující o místo k sezení ve veřejné dopravě či o kus levnější uzeniny v
obchodě. Ale vím, že tu jsou. Pokud výrobci veškerého zboží snad s výjimkou farmaceutů ignorují věkovité natolik, že
si ani nevšimnou, že by se jim dalo něco prodat, musí mít v hlavě opravdu vymeteno. Reklamou, že by? Kterou sami vyrábí?
Homo reclamus. Či spíše Perpetuum mobile reclamus. A po čtyřicítce z kola ven.
Dobře jim tak, všichni se smáli výrobcům z Jablonce, ti se budou smát poslední, pokud vydrží.
A jesti jo, tak ten telefon můžu mámě taky koupit, když vidím jak s miniaturním mobilem v ruce hledá brýle a datluje číslo, které
na klasickém telefonu s ciferníkem vytočila s rychlostí, kterou jsem jí záviděl :-).
Jiří F.