29.6.2005, Paliči všech zemí, třeste se!
Včera jsem zaznamenal zajímavou zprávu. Americký Nejvyšší soud rozhodl, že za sdílení nelegálních nahrávek po internetu je zodpovědný provozovatel, který je umožňuje. Pro humanitně zaměřené čtenáře upřesňuji, že jde o výměnu hudby mezi jednotlivými uživateli internetu, jeden zkrátka poskytne nahrávky Metallicy a druhý třeba Svítání :-). Vymění si soubory s nahrávkami, oba mají všechno a lebedí si, jak nezaplatili ani korunu. Toto soudní rozhodnutí je silně precedentní, jelikož ignoruje precedent nejprecedentovatější, přes dvacet let staré rozhodnutí téhož soudu (tehdy velmi těsnou většinou), že videorekordéry jsou legální, protože za jejich zneužití ke kopírování přece nemůže výrobce. Kdyby tehdy padl opačný rozsudek, tak dnes nevíte, co je video, jelikož americké precedenty v této oblasti mají tak trochu celosvětovou platnost.
Tak toto nyní padlo. Za zneužití výměnných sítí může provozovatel. Bitka mezi příznivci kopírování a vydavateli zmítajícími se ve smrtelných křečích tak nabírá na obrátkách, zbraně řinčí, kosti praští a kdesi stranou stojí muzikanti. Aspoň u nás, kde říkat pravdu se většinou nevyplácí, se k problému krádeží hudby raději nevyjadřují, říkají, že je to nezajímá, že je to věc vydavatele... Ani já nebudu vynášet rezolutní soudy o zlodějích, desky jsou opravdu velice drahé a prostor ke zlevnění při dobré vůli je. Klasická patová situace, kde se pravdy nedoberete a ani včerejší verdikt nic nezmění, sdíleči a kopírovači budou prostě jen opatrnější.
To Jarek Nohavica otevřeně kopírování podporuje, živý koncert prý stejně nikdo nevypálí. Je to sice pravda, ale těžko to brát vážně od člověka, který udělá pět koncertů do roka a z honorářů za ně žije po celou tuto dobu. "Obyčejný" muzikant má smůlu. Jednoduše řečeno, kopírování nahrávek ve velkém (staré gramodesky se kopírovaly také, ale bylo to komplikované a tedy méně časté) uzavřelo hudbě jeden z nejdůležitějších penězovodů. Vydavatelé ořezávají náklady a vydávají jen jistoty - tu výběr z hitů Karla Gotta, tu Michala Davida... Vy jste mladá kapela a chcete k nám? My nejsme experimentátoři, přijďte, až budete slavní.
I my se chystáme letos do studia. Nahrávku si musíme zaplatit sami. Pročež přestávám řečnit, abych mohl pilně pracovati a na čas strávený ve studiu si vydělat. Už se tam moc těším! A jsa moravským muzikantem víc neřeším a tento fejeton nekončí morálním ponaučením, leč vyznívá do ztracena, stejně jako souboje výše zmíněných soupeřů na kolbišti hudby. Končím tedy aspoň ryčným Howgh!
Jiří F.

21.6.2005, Předpis jako kráva
Můj milý deníčku, často mi chodí od lidí, co mají naši hudbu rádi, dopisky. Víš, moc nás tam chválí a chtějí, abych jim poslal cdčko. To je taková placka s dírkou uprostřed, strčíš ji do trochu větší placky s dírkou na boku a ono to hraje. Onehdy taky přišlo psaníčko, jestli bych neposlal tu placku. Tak jsem ji zabalil, opatřil adresou, během půlhodinky hravě nadepsal všechno, co si úřad žádá, a šel na poštu. A tam, představ si milý deníčku, byla za okénkem paní učitelka. Protože kdyby to nebyla paní učitelka, nemohla by mi vynadat, že prý už na základní škole se učí, že když píšu číslici slovy, třeba jednosto korun, tak musím psát na začátku velké písmeno. Marně jsem se bránil, že to není věta a tudíž velké písmeno není povinné. Říkala, že to je předpis.
A tak jsem rád, že máme aspoň předpis na velká písmena na začátku údajů na obálkách, nic lepšího asi není k mání. A proč si to myslím, milý deníčku? Protože když jsem si pak, když už jsem tam na poště byl, vyzvedl krabici s petanque, což je moc hezká hra, kterou mi měl pošťák přinést domů (prý se mu asi nechtělo nebo zapomněl, protože tam údajně chodí pokaždé někdo jiný), krabice byla roztržená a málem vysypaná. Ještě že ta hra je složena ze železných koulí, jinak bych měl spoustu náhradních dílů... Já vím, že Mirek Dušín by zaplakal, ale doufám, že to tomu línému doručovateli aspoň spadlo na nohu.
A České pošty pevně na hřbetech předpisů sedí a žádná mocnost je nepřekoná. Prý úřední šiml řehtává, ale možná spíše bučí.
Ahoj deníčku, spi sladce zde na imaginárním loži spleteném z pavučiny internetu, jdu studovat předpisy, neb naše další děravé kolečko s muzikou se blíží a pak se s objednávkami roztrhne pytel. Snad mezi studiem dojde i na hudbu.
Jiří F.

13.6.2005, Oderníček
Další kousek zápisníčku kapelníka, tentokráte velmi přibližná reportáž ze zájezdu našeho sdružení do Oder za účelem oblažení místních obyvatel naší hudbou:
"Kde jsou všichni?"
"Tady jsme, ne?"
"Má někdo klíče?"
"Kdo to bude nakládat?"
"Au!"
"Uhni!"
"Kam?"
"Až tam!"
"Jedéééém"
"Brzdi!!"
"Přidej!!"
"Co troubíš, ty vole?"
"Jsme tu!"
"Vstávat!"
"Je tam vevnitř vůbec někdo?"
"Můžeme vjet na ten květinový záhon?"
"To se panu majiteli líbit nebude!"
"Kam to couváš?"
"Třeba to půjde vyklepat."
"Táhněte!"
"Ty táhni!"
"Na tohle pódium se máme vejít?"
"Kde je tu záchod?"
"Obsazeno!!!"
"Pohni!!!!!!"
"Pozdě..."
"Máme půl hodiny!"
"Máme čtvrt hodiny!"
"Nemáme už vůbec čas!"
"Nepijte před hraním, kruciii!"
"Neboj, všechno zahrajeme."
"Eeeej od Buchlováááááá...."
"Jdeme na plac!"
"Neber tu flašku aspoň s sebou!!"
"Schovám ji za cimbál!"
"Vážení přítomní, na na na na vaše zdraví!"
"Kde mám trsátko?"
"Nemá někdo z přítomných náhradní struny?"
"Nešlapej na tu šňůru!"
"Vidíte někdo něco?"
"Asi je tu střídavý proud..."
"Už nic neumíme, jen prodávat naše nahrávky!"
"Kuuuupujte CDčka!!"
"Nekuuuupujte CDčka, už žádná nemáme, kuuuupujte tričkááá!"
"Nevíte, kde mám klíče od auta?"
"Byly v cimbálu..."
"Tady v tom úplně a zcela sbaleném cimbálu?"
"píp, píp, píp, píp...."
"Pánové, já už musím zamykat ..."
"Nechlastat, dělat, nakládat!"
"Nespat, řídit!"
"Vykládat, ráno vstávám!"
"Adios, kapellos!"

Jiří F.

6.6.2005, Soutěž skončila, ať žije soutěž
Na Den dětí jsme se na na našich stránkách rozloučili s prvním kolem soutěže. Nechť je mu země lehká, či spíše komín široký. Soutěžní otázka na barvu Rosťova Trabanta se ukázala býti těžší, než se zdálo. Dvě třetiny odpovědí byly špatně, tipovali jste, že se náš akordeonista prohání v modrém zázraku z NDR. Nikoliv, Rosťovo dvoutaktní žihadlo je půvabně žluté. Patrně přání bylo otcem myšlenky, modrá barva auta je oku lahodící. Vyhrál jedinec s přezdívkou Povídálek, tedy Alles Gute, SehrSprecher! Ale po smutečním aktu se lidé většinou schází v hospodě, kde již bývá veselo, neboť "ještě žijem" a jede se dál. Tak tedy, nová soutěž už začala, tentokrát jsme se soustředili na další členy kapely a cosi s nimi spjatého, zde v Novinkách se poněkud níže možná cosi dozvíte... Postupně takto odhalíme netušené detaily ze života kapely, i Blesk by jásal :-)).
Toliko ke stránkám, leč důležitější je život hudební, v němž jsme se ocitli Ve Velkých Nemčicích přímo v dravém proudu. Aspoň z nebe se sypaly vody jako by si svatý Petr nachladil prostatu. Tahejte v takovém počasí hory krámů přes bahnité kaluže do sálu! Po příslušných skluzech festivalům přiměřených jsme se pustili do akce a jelikož zvuk byl noblesní a lidé ještě více, hrálo se luxusně a z pódia se nám vůbec nechtělo. Tak to má být, sokolovna málem spadla, elektrická kytara kvílela a posuchači si připadali jako na rockovém koncertě, alespoň dle ohlasů. A to nás ohlašovali málem jako romantickou jemnou kapelu s poetickým názvem :-). Ale kupodivu i po tom nářezu, co jsme jim naložili na hřbet, chtěli přidávat. Díky velkoněmčičtí, zase někdy nazahranou!
Jiří F.

30.5.2005, Na Famotě UEFA
Tedy nevím přesně, kdo je EF, ale patrně u něj se konala akce s titulním názvem tohoto článku. Vzhledem k tomu, že evropská fotbalová asociace na jižní Moravě pobočku nemá, tak to asi bude alter ego Vlasty Redla, neb Kobeřice u Brna jsou jeho hnízdem a on pořadatelem. Klání s místním sdružením dobrovolných fotbalistů jsme neshlédli, ale večerní trachtace pod pláštíkem koncertu byla naše. Začněme reportáž třebas od konce, za zvuků samplovaných bicích a libého zpěvu Stánků v podání samotného Honzy Nedvěda jsme domlouvali podrobnosti natáčení CD s Michalem Vašíčkem. Dojednáno, 5. 9. bychom měli začít páchat další nenapravitelný zločin na úrovni kulturnosti českého národa. Před tímto obchodním jednáním hrál zlatý skorohřeb Vlasta s kapelou, pohoda, však to znáte. Ale jeho předskokan, maestro Kňučík, byl opilý snad ještě více než všichni ostatní, tudíž publikum rozpačitě očekávalo, co z něj vyleze. A nakonec ho, lehce vratkého, nechtělo pustit, neboť slovní perly z jeho dílny zabíraly. Jen pro ukázku, víte jak se řekne francouzsky pisoár? Tuale chsasijon. Co je to tuale srasijon komentovat nebudu. A když pokročím proti proudu času dále, tak musím konstatovat, že nejspokojenější byla Terezka, neboť se hnedle po příjezdu jala seznamovat s Jaroslavem Samsonem Lenkem, bylo vedro, oblečení sporé, a tak spolu svorně vypili sedmičku vína, vykládali a družili se a já zůstal po téměř celý zbytek večera sám. Až byla posléze výše jmenovaná znovu nalezena, byla veselá a okolní opilci jí neustále vyznávali lásku :-). Já dialekticky tiše žárlil a zároveň byl hrdý.
Ale nakonec to bylo úspěšné výjezdní zasedání, kontakty byly navázány, a vůbec mě nemrzí, že jsme prošvihli ooooochání a aaaaaachání davu na brněnské přehradě při ohňostroji.
Jiří F.

24.5.2005, Discobolos
Jelikož davy fanoušků naší kapely dychtivě volají po novém disku s jedničkami a nulami uspořádanými dle námi vyluzovaných zvuků, kapela udělala definitivní rozhodnutí, že již letos o Vánocích byste měli mít možnost je držet v ruce stejně jako slavný mramorový vrhač. Co s ním posléze provedete, zda vrhnete do dáli či zpět do přehrávače, je na vašem vkusu, naší dovednosti a na okolních podmínkách, např. kde že se bude točit. Studio bylo zvoleno jednoznačně dle kvality - v Černé Hoře. Ne, nebudeme jezdit do bývalé Jugoslávie, ale kousek za Brno, městečko s tímto jménem je obdařeno kromě nahrávacích prostor i proslulým pivovarem, což mělo rozhodující vliv při výběru. O kvalitách tohoto nápoje stejně jako o termínech budu jednat v sobotu s Michalem Vašíčkem známým od Vlasty Redla a majitelem zmíněného studia, jednání se uskuteční v nočních hodinách v Kobeřicích u Brna, kde se proběhne pravidelný mejdan pod zástěrkou fotbalového klání :-), tudíž k dohodě musí dojít, podmínky jsou ideální.
Apropos, sponzoři se hrnou, tak vy další pěkně do řady a nepředbíhat, na všechny se dostane!
Jiří F.

17.5.2005, Jágr hučí po lučinách
Taky jste sledovali hokej? Já tedy pouze finále, předchozí zápasy nejpilněji sledoval nový obyvatel naší domácnosti, králík zvaný Božka. Seděl u reproduktoru rádia a poctivě reagoval na góly českých reprezentantů, neboť kadence řeči komentátora byla lepší než u pověstného kalašnikova a pouze u gólu v síti našich soupeřů vyloudil speaker souvislý tón, což Božku vyděsilo a odběhla se skrýt do bezpečí. Nedělní finále probíhalo vcelku normálně, nářky intelektuálněji založené populace se odrážely od pivních sudů, národ se pobavil a jede se dál. Mnohem lepší divadlo nabízel pondělní příjezd našich hrdinů do Prahy, Staroměstské náměstí připomínalo rok 1989 a hokejisté se pohybovali po pódiu podstatně méně elegantněji než po ledě. Kombinace alkoholu a nejistoty co dělat bez bruslí a hokejky byla kouzelná. Balancoval jsem na ostří nože mezi připojením se k intelektuálům a odsouzením lidové zábavy do horoucích pekel, a pocitem hrdosti, že aspoň někdo v této zemi umí něco světově. Zůstalo by to asi na plichtě, kdyby na pódium nevystoupil imitátor Freddieho a nevyl We are the champions. I Božka to těžko nesla a naučila se přikrývat si uši packami. Jestli tedy pořadatel nemá na zpěváka s alespoň základní intonační schopností, tak ať to příště pustí z playbacku. Ale co, Božka přežila a naučila se pěkný cirkusový kousek. A moje uši vydrží leccos, i ožralé hlasy hokejistů při národní hymně. Ještě že to ubrzdili a nedali i Nad Tatrou sa blýská.
Jiří F.

9.5.2005, NadPrahový koncert
Jelikož mé rodné číslo bylo vydáno v daleké minulosti a temné totalitě a řadím se tedy již do generace nepostižené technem a podobnými úlety kolegů programátorů vydávajících se za hudebníky, "ujíždím", řečeno moderním slovníkem, na skutečném muzikantství a je mi celkem jedno, kdo je provozuje a kolik je mu let. Z téhož důvodu jsem se vydal na koncert Marka Knopflera, hlavního protagonisty druhdy slavné a dnes již zpopelněné kapely Dire Straits, který ovšem i ve svých pětapadesáti letech a s milióny na kontě nelení a hraje dál a pro mě je jedním z těch světových muzikantů, které opravdu uznávám a inspirují mě. Pro ty z vás, kteří jej neznají, tak připomenu jeho hudbu k filmu Vrtěti psem i dalším kasaštykům, jednu dobu byl prý nejvytíženějším kytaristou na světě, nevím, jeho diář jsem nevydražil, ale možné to je. Aréna pojmenovaná po nejmenovaném mobilním operátorovi jej hostila ve čtvtek 5.května a nepraskala ve švech, jako se dozajista v té době trhala na kusy aréna pojmenovaná pro změnu po sázkové kanceláři a která hostila Scootery, tedy poptechnaře. Ale slušně plno bylo.
Nebudu zde recenzovat koncert jako takový, špičková muzika, bez tanečních kreací, šlapající kapela, skvělý zvuk, světla zaranžovaná dle hudby, to je u takovéhoto koncertu standard a kdo neviděl, stejně musí pouze věřit. Ale když jsem po závěrečné Telegraph Road mířil na vlak, tak jsem si uvědomil, že Mark Knopfler je vlastně obyčejný písničkář. Jen umí dotáhnout věci až do konce. Skutečně, některé sklaby odehrál v sedě, popíjel čaj a dobře se bavil. A rockový tah folkových písní, vcelku jednoduchých, zvedal lidi ze židlí. Tak to můžu slyšet pořád, hudba tepající do davu a přitom schopná fungovat i s jednou kytarou doma v koupelně je nesmrtelná a vyžilé napodobeniny obalující svou kompoziční nemohoucnost do stále větších nesmyslů se proženou okolo tribun a zmizí v dáli.
Avšak raději takové, byť skvělé, akce navštívím jen občas, neboť koncert nebyl jen nadPrahový významem, ale nadprahový silou zvuku, což mi prozradilo pískání v uších na cestě do Brna. Ačkoliv mě uchologové asi uškrtí, tak těch pár buněk na kovadlince mi za to stálo.
Jiří F.

4.5.2005, Post concertum
Že měly padat včera kroupy, o tom jsem vás už informoval. Ale že se spustí déšť právě ve chvíli, kdy budeme nakládat nástroje, to jsem tehdy ještě netušil. Promočení a již znatelně znaveni taháním cimbálu a dalších podružných (hlavně po hmotnostní stránce) instrumentů jsme dorazili do Ernova sálu, dvě patra opět s oblíbeným folklórním nástrojem byla závěrečnou lahůdkou. Po snaze otevřít okno, neboť vzduch v sále byl vhodný pro pěstování želv a nikoli múz, a kdy Terezce zůstala klika od okna v ruce, jsme učinili dveřní průvan, dveře bouchaly, papíry létaly, my zkoušeli a moje záda napadl útočný houser.
Ale po těžko na cvičišti, lehko na bojišti (chudák Napoleon, co ten si musel na buzerplace užít), koncert dopadl dobře, byť atmosféra terária houstla a nevydýchané molekuly kyslíku se na nás šklebily odněkud zpoza parapetů. My pánové jsme si po koncertě sdělili, kdeže všude až jsme propocení, dámy se nevyjádřily. Jízda na cimbálu ze schodů se vyrovnala atrakci v Prátru a tak se kapela s úsměvem rozešla do svých doupat. Tak v Brně zase někdy, snad v zimě při křtu CD a kdybyste nevědeli co s penězi, my vám je rádi utratíme za studio :-)
Jiří F.

3.5.2005, Den D
Tak, den D je tu, náš akustický koncert v Ernově sále je na spadnutí. Doufám, že dorazíte v plné parádě a nenecháte se zlákat hokejem ani jinými mediálními pochutinami. Vzhledem k předpovědi počasí doporučuji nebrat deštník, ale rovnou brnění, neboť mají padat kroupy. Nebojte se, v historickém prostředí Staré radnice se budete dobře vyjímat. Raport z koncertu podám zítra, nyní snad jen připodotýkám, že nálada v mužstvu je dobrá, doufáme, že budeme hrát dobrej hokej... co to kecám, tak to vidíte. Pokud chcete tedy jednou slyšet i něco jiného než řev přiožralých fandů a duchaplné výroky našich novodobých gladiátorů, tak vypněte tu svítící bedýnku a ... dál už víte.
Jiří F.

|<<     <<     >>     >>|    

Hlavní strana