13.6.2005, Oderníček
Další kousek zápisníčku kapelníka, tentokráte velmi přibližná reportáž ze zájezdu našeho sdružení do Oder za účelem oblažení místních
obyvatel naší hudbou:
"Kde jsou všichni?"
"Tady jsme, ne?"
"Má někdo klíče?"
"Kdo to bude nakládat?"
"Au!"
"Uhni!"
"Kam?"
"Až tam!"
"Jedéééém"
"Brzdi!!"
"Přidej!!"
"Co troubíš, ty vole?"
"Jsme tu!"
"Vstávat!"
"Je tam vevnitř vůbec někdo?"
"Můžeme vjet na ten květinový záhon?"
"To se panu majiteli líbit nebude!"
"Kam to couváš?"
"Třeba to půjde vyklepat."
"Táhněte!"
"Ty táhni!"
"Na tohle pódium se máme vejít?"
"Kde je tu záchod?"
"Obsazeno!!!"
"Pohni!!!!!!"
"Pozdě..."
"Máme půl hodiny!"
"Máme čtvrt hodiny!"
"Nemáme už vůbec čas!"
"Nepijte před hraním, kruciii!"
"Neboj, všechno zahrajeme."
"Eeeej od Buchlováááááá...."
"Jdeme na plac!"
"Neber tu flašku aspoň s sebou!!"
"Schovám ji za cimbál!"
"Vážení přítomní, na na na na vaše zdraví!"
"Kde mám trsátko?"
"Nemá někdo z přítomných náhradní struny?"
"Nešlapej na tu šňůru!"
"Vidíte někdo něco?"
"Asi je tu střídavý proud..."
"Už nic neumíme, jen prodávat naše nahrávky!"
"Kuuuupujte CDčka!!"
"Nekuuuupujte CDčka, už žádná nemáme, kuuuupujte tričkááá!"
"Nevíte, kde mám klíče od auta?"
"Byly v cimbálu..."
"Tady v tom úplně a zcela sbaleném cimbálu?"
"píp, píp, píp, píp...."
"Pánové, já už musím zamykat ..."
"Nechlastat, dělat, nakládat!"
"Nespat, řídit!"
"Vykládat, ráno vstávám!"
"Adios, kapellos!"
Jiří F.
6.6.2005, Soutěž skončila, ať žije soutěž
Na Den dětí jsme se na na našich stránkách rozloučili s prvním kolem soutěže. Nechť je mu země lehká, či spíše komín široký.
Soutěžní otázka na barvu Rosťova Trabanta se ukázala býti těžší, než se zdálo. Dvě třetiny odpovědí byly špatně, tipovali jste, že
se náš akordeonista prohání v modrém zázraku z NDR. Nikoliv, Rosťovo dvoutaktní žihadlo je půvabně žluté. Patrně přání bylo otcem myšlenky,
modrá barva auta je oku lahodící. Vyhrál jedinec s přezdívkou Povídálek, tedy Alles Gute, SehrSprecher! Ale po smutečním aktu se lidé většinou schází v hospodě,
kde již bývá veselo, neboť "ještě žijem" a jede se dál. Tak tedy, nová soutěž už začala, tentokrát jsme se soustředili na další členy kapely a cosi s nimi spjatého,
zde v Novinkách se poněkud níže možná cosi dozvíte... Postupně takto odhalíme netušené detaily ze života kapely, i Blesk by jásal :-)).
Toliko ke stránkám, leč důležitější je život hudební, v němž jsme se ocitli Ve Velkých Nemčicích přímo v dravém proudu. Aspoň z nebe se sypaly vody jako by si
svatý Petr nachladil prostatu. Tahejte v takovém počasí hory krámů přes bahnité kaluže do sálu! Po příslušných skluzech festivalům
přiměřených jsme se pustili do akce a jelikož zvuk byl noblesní a lidé ještě více, hrálo se luxusně a z pódia se nám
vůbec nechtělo. Tak to má být, sokolovna málem spadla, elektrická kytara kvílela a posuchači si připadali jako na rockovém koncertě, alespoň dle ohlasů. A
to nás ohlašovali málem jako romantickou jemnou kapelu s poetickým názvem :-).
Ale kupodivu i po tom nářezu, co jsme jim naložili na hřbet, chtěli přidávat. Díky velkoněmčičtí, zase někdy nazahranou!
Jiří F.
30.5.2005, Na Famotě UEFA
Tedy nevím přesně, kdo je EF, ale patrně u něj se konala akce s titulním názvem tohoto článku. Vzhledem k tomu, že evropská fotbalová asociace na jižní Moravě pobočku nemá, tak to asi bude alter ego
Vlasty Redla, neb Kobeřice u Brna jsou jeho hnízdem a on pořadatelem. Klání s místním sdružením dobrovolných
fotbalistů jsme neshlédli, ale večerní trachtace pod pláštíkem koncertu byla naše. Začněme reportáž třebas od konce,
za zvuků samplovaných bicích a libého zpěvu Stánků v podání samotného Honzy Nedvěda jsme domlouvali podrobnosti
natáčení CD s Michalem Vašíčkem. Dojednáno, 5. 9. bychom měli začít páchat další nenapravitelný zločin na úrovni kulturnosti
českého národa. Před tímto obchodním jednáním hrál zlatý skorohřeb Vlasta s kapelou, pohoda, však to znáte.
Ale jeho předskokan, maestro Kňučík, byl opilý snad ještě více než všichni ostatní, tudíž publikum rozpačitě očekávalo,
co z něj vyleze. A nakonec ho, lehce vratkého, nechtělo pustit, neboť slovní perly z jeho dílny zabíraly. Jen pro
ukázku, víte jak se řekne francouzsky pisoár? Tuale chsasijon. Co je to tuale srasijon komentovat nebudu. A když pokročím proti proudu času dále,
tak musím konstatovat, že nejspokojenější byla Terezka, neboť se hnedle po příjezdu jala seznamovat s Jaroslavem Samsonem Lenkem, bylo vedro,
oblečení sporé, a tak spolu svorně vypili sedmičku vína, vykládali a družili se a já zůstal po téměř celý zbytek večera sám. Až byla posléze výše jmenovaná znovu nalezena,
byla veselá a okolní opilci jí neustále vyznávali lásku :-). Já dialekticky tiše žárlil a zároveň byl hrdý.
Ale nakonec to bylo úspěšné výjezdní zasedání, kontakty byly navázány, a vůbec mě nemrzí, že jsme prošvihli ooooochání a aaaaaachání davu
na brněnské přehradě při ohňostroji.
Jiří F.
24.5.2005, Discobolos
Jelikož davy fanoušků naší kapely dychtivě volají po novém disku s jedničkami a nulami uspořádanými dle námi vyluzovaných
zvuků, kapela udělala definitivní rozhodnutí, že již letos o Vánocích byste měli mít možnost je držet v ruce stejně jako slavný mramorový vrhač.
Co s ním posléze provedete, zda vrhnete do dáli či zpět do přehrávače, je na vašem vkusu, naší dovednosti a na okolních podmínkách, např.
kde že se bude točit. Studio bylo zvoleno jednoznačně dle kvality - v Černé Hoře. Ne, nebudeme jezdit do bývalé Jugoslávie, ale kousek za Brno,
městečko s tímto jménem je obdařeno kromě nahrávacích prostor i proslulým pivovarem, což mělo rozhodující vliv při výběru.
O kvalitách tohoto nápoje stejně jako o termínech budu jednat v sobotu s Michalem Vašíčkem známým od Vlasty Redla a majitelem zmíněného studia,
jednání se uskuteční v nočních hodinách v Kobeřicích u Brna, kde se proběhne pravidelný mejdan pod zástěrkou fotbalového klání :-),
tudíž k dohodě musí dojít, podmínky jsou ideální.
Apropos, sponzoři se hrnou, tak vy další pěkně do řady a nepředbíhat, na všechny se dostane!
Jiří F.
17.5.2005, Jágr hučí po lučinách
Taky jste sledovali hokej? Já tedy pouze finále, předchozí zápasy nejpilněji sledoval nový obyvatel naší domácnosti,
králík zvaný Božka. Seděl u reproduktoru rádia a poctivě reagoval na góly českých reprezentantů, neboť kadence řeči
komentátora byla lepší než u pověstného kalašnikova a pouze u gólu v síti našich soupeřů vyloudil speaker souvislý tón, což Božku vyděsilo a
odběhla se skrýt do bezpečí. Nedělní finále probíhalo vcelku normálně, nářky intelektuálněji založené populace se odrážely od pivních sudů, národ se pobavil a
jede se dál. Mnohem lepší divadlo nabízel pondělní příjezd našich hrdinů do Prahy, Staroměstské náměstí připomínalo rok 1989 a hokejisté se pohybovali
po pódiu podstatně méně elegantněji než po ledě. Kombinace alkoholu a nejistoty co dělat bez bruslí a hokejky byla kouzelná. Balancoval jsem na ostří nože mezi připojením se k intelektuálům
a odsouzením lidové zábavy do horoucích pekel, a pocitem hrdosti, že aspoň někdo v této zemi umí něco světově. Zůstalo by to asi na plichtě, kdyby na pódium nevystoupil
imitátor Freddieho a nevyl We are the champions. I Božka to těžko nesla a naučila se přikrývat si uši packami. Jestli tedy pořadatel nemá na zpěváka s alespoň základní
intonační schopností, tak ať to příště pustí z playbacku. Ale co, Božka přežila a naučila se pěkný cirkusový kousek.
A moje uši vydrží leccos, i ožralé hlasy hokejistů při národní hymně. Ještě že to ubrzdili a nedali i Nad Tatrou sa blýská.
Jiří F.
9.5.2005, NadPrahový koncert
Jelikož mé rodné číslo bylo vydáno v daleké minulosti a temné totalitě a řadím se tedy již do generace nepostižené
technem a podobnými úlety kolegů programátorů vydávajících se za hudebníky, "ujíždím", řečeno moderním slovníkem, na
skutečném muzikantství a je mi celkem jedno, kdo je provozuje a kolik je mu let. Z téhož důvodu jsem se vydal na koncert
Marka Knopflera, hlavního protagonisty druhdy slavné a dnes již zpopelněné kapely Dire Straits, který ovšem i ve svých
pětapadesáti letech a s milióny na kontě nelení a hraje dál a pro mě je jedním z těch světových muzikantů, které opravdu uznávám a inspirují mě. Pro ty z vás,
kteří jej neznají, tak připomenu jeho hudbu k filmu Vrtěti psem i dalším kasaštykům, jednu dobu byl prý nejvytíženějším kytaristou na světě, nevím, jeho diář jsem nevydražil, ale možné to je.
Aréna pojmenovaná po nejmenovaném mobilním operátorovi jej hostila ve čtvtek 5.května a nepraskala ve švech, jako se dozajista v té době trhala na kusy
aréna pojmenovaná pro změnu po sázkové kanceláři a která hostila Scootery, tedy poptechnaře. Ale slušně plno bylo.
Nebudu zde recenzovat koncert jako takový,
špičková muzika, bez tanečních kreací, šlapající kapela, skvělý zvuk, světla zaranžovaná dle hudby, to je u takovéhoto koncertu standard a kdo neviděl, stejně musí pouze věřit. Ale když jsem po závěrečné Telegraph Road mířil na vlak, tak jsem si uvědomil, že
Mark Knopfler je vlastně obyčejný písničkář. Jen umí dotáhnout věci až do konce. Skutečně, některé sklaby odehrál v sedě, popíjel čaj a dobře se bavil.
A rockový tah folkových písní, vcelku jednoduchých, zvedal lidi ze židlí. Tak to můžu slyšet pořád, hudba tepající do davu a přitom schopná fungovat i s jednou kytarou doma v koupelně je
nesmrtelná a vyžilé napodobeniny obalující svou kompoziční nemohoucnost do stále větších nesmyslů se proženou okolo tribun a zmizí v dáli.
Avšak raději takové, byť skvělé, akce navštívím jen občas, neboť koncert nebyl jen nadPrahový významem, ale nadprahový silou zvuku, což mi prozradilo
pískání v uších na cestě do Brna. Ačkoliv mě uchologové asi uškrtí, tak těch pár buněk na kovadlince mi za to stálo.
Jiří F.
4.5.2005, Post concertum
Že měly padat včera kroupy, o tom jsem vás už informoval. Ale že se spustí déšť právě ve chvíli, kdy budeme nakládat
nástroje, to jsem tehdy ještě netušil. Promočení a již znatelně znaveni taháním cimbálu a dalších podružných (hlavně
po hmotnostní stránce) instrumentů jsme dorazili do Ernova sálu, dvě patra opět s oblíbeným folklórním nástrojem
byla závěrečnou lahůdkou. Po snaze otevřít okno, neboť vzduch v sále byl vhodný pro pěstování želv a nikoli múz, a kdy
Terezce zůstala klika od okna v ruce, jsme učinili dveřní průvan, dveře bouchaly, papíry létaly, my zkoušeli a moje záda
napadl útočný houser.
Ale po těžko na cvičišti, lehko na bojišti (chudák Napoleon, co ten si musel na buzerplace užít),
koncert dopadl dobře, byť atmosféra terária houstla a nevydýchané molekuly kyslíku se na nás šklebily odněkud zpoza parapetů.
My pánové jsme si po koncertě sdělili, kdeže všude až jsme propocení, dámy se nevyjádřily.
Jízda na cimbálu ze schodů se vyrovnala atrakci v Prátru a tak se kapela s úsměvem rozešla do svých doupat.
Tak v Brně zase někdy, snad v zimě při křtu CD a kdybyste nevědeli co s penězi, my vám je rádi utratíme za studio :-)
Jiří F.
3.5.2005, Den D
Tak, den D je tu, náš akustický koncert v Ernově sále je na spadnutí. Doufám, že dorazíte v plné parádě
a nenecháte se zlákat hokejem ani jinými mediálními pochutinami. Vzhledem k předpovědi počasí doporučuji nebrat deštník,
ale rovnou brnění, neboť mají padat kroupy. Nebojte se, v historickém prostředí Staré radnice se budete dobře vyjímat.
Raport z koncertu podám zítra, nyní snad jen připodotýkám, že nálada v mužstvu je dobrá, doufáme, že budeme hrát
dobrej hokej... co to kecám, tak to vidíte. Pokud chcete tedy jednou slyšet i něco jiného než řev přiožralých fandů
a duchaplné výroky našich novodobých gladiátorů, tak vypněte tu svítící bedýnku a ... dál už víte.
Jiří F.
26.4.2005, My last dollar
Moudrý a bohatý muž, Henry Ford, prohlásil větu, kterou dozajista zná každé dítko dnešní ekonomickou realitou
povinné: Kdybych měl poslední dolar, vrazím ho do reklamy. Je tedy celkem pochopitelné, že s ohledem na to,
že pan Ford měl nakonec dolarů víc než dost, si tuto poučku beru k srdci. Tudíž nastává čas, kdy v našem
kapelním koloniálu přibývá v regálech zboží, tentokráte jsou to trička a přívěšky na klíče, které se chovají zcela
jako naše něžnější polovičky, při správném stisku jim zazáří oči. U naší feminizované ozdoby klíčů jde o oko pouze jedno a
svítí červeně. Tedy bude nejlépe, když si pořídíte přívěšky dva a máte angorskou samici. Patrně jí nevydrží oči svítit několik let
jako normálnímu králíkovi, ale při šátrání po kapotě auta ve tmě se může hodit. Pokud se vám nechce vyhazovat peníze za tak krásnou
věc, což vám do smrti neodpustím a po ní si to ještě rozmyslím, můžete se pokusit o štěstí v soutěži, kde lze zmíněný přívěšek vyhrát.
Pokud budete ovšem znát odpověď na otázku, která není zdaleka jednoduchá.
Trička bohužel žádné druhotné rozlišovací znaky nevykazují, liší se pouze velikostí a tam bych nerad generalizoval, neboť na některé
mně dobře známé dámy bude i XL malé a jiní pánové zase M pohodlně promění v apartní župan. Tedy doporučuji přeměřit
své odpasuhorní partie a pak teprve vyrazit na nákup. Pokud při měření dostanete infarkt a chytnete mindrák,
tak mi nelajte, já vás nenutil.
A hlavně, přijďte na náš koncert 3.5. na Starou radnici v Brně do Ernova sálu, začínáme v půl osmé (večer, kdo tam bude ráno, tak podráží kamarády, tak brzo se nevstává!)
a kdo pozdě chodí, vystojí důlek!
Jiří F.
19.4.2005, U tatíčka Masaryka
Čtvteční třičtvrtěhodinové matiné v Masarykově onkologickém ústavu v Brně se vydařilo. Pacienti i návštěvníci
odcházeli spokojeni a dobře naladěni. Nu což, to by bylo v pořádku, proto jsme tam hráli. Oblečení bylo zmáčeno, neb ač tropické vedro zatím
meteorologové nevyhlašovali, tak v budově podobné skleníku bylo vyrobeno odpoledním sluncem velmi snadno. Daří se tam palmám, banánovníkům...,
konkurence botanické zahradě. Snad jednoho dne našetří i na klimatizaci. Alespoň tak se vyjadřovali pořadatelé.
Ti nás po koncertě u stolku s pochutinami bohatě obdarovali ponaučeními, co všechno v nás může rakovinovitě obujet a my střídavě zelenali, fialověli a
přijímali prospekt za prospektem, kterak se chránit. Jediným pozitivním zjištěním, kvitovaným obzvláště pánskou
částí našeho souboru, byl návod na vyšetřování určitých choulostivějších partií, které může provádět i osoba
jiná než zkoumaná a i jiného pohlaví. Partnerky muzikantů dozajista ten večer obdržely sadu letáků s obrázkovou dokumentací
a patřičným výkladem. Já je pročítám v místnosti, kde bývám osamělý a chmurné vize napomáhají peristaltice. Snad nebude
tak zle a u prezidenta osvoboditele se ocitneme zase až za čas, a to s nástroji, hudebními pochopitelně.
Apropos, Rosťa má dnes svátek, tudíž a ta santé, Rosťo, když už hraješ na tu garmošku!
Můžete mu něco pěkného napsat do vzkazů :-)
Jiří F.