10.7.2008, Dovolená
Po posledním koncertě 5.7. byla v kapele vyhlášena celozávodní dovolená. Rozprchneme se
po půli Evropy a vlastně i dále. Pevně doufám, že jednotliví členové kapely trefí zpět,
neboť program na srpen je nabitý.
Vzhledem k tomu, že při pohledu do novin vyvstávají
před očima zelené podlouhlé plody jisté zeleniny, jinými slovy neděje se nic, co by stálo
za místo na internetu, natožpak za potištění papíru, vyhlašuji oficiálně okurkovou sezónu
i zde na webu. Očekávejte tudíž, že se na tomto místě shledáte jen se samými hloupými, zbytečnými
a bezpředmětnými příspěvky :-). Pevně doufám, že mou upřímnost oceníte.
A jeden z nejkonkrétnějších příspěvků dnešního dne, přibyly fotky od fotografa z Dačic
s fotoaparátem proklatě nízko zavěšeným.
Jiří F.
26.6.2008, Stávka!
Vyhlašuji tímto stávku! Na každém koncertě Svítání budu záměrně hrát pouze na jedné struně!
A to ještě rozladěné! Doufám, že tím dosáhnu snížení inflace a zlevnění ropy ;-).
Aby bylo jasno, do určité míry protestujícím rozumím, všeobecné zdražování pociťuji stejně jako ostatní obyvatelstvo
a netěší mě. Měl-li někdo hodně našponovaný rozpočet, nemusí v současné době tento tlak vydržet a rupnou mu nervy.
Ale jak souvisí politikové jakési malé země uprostřed Evropy s růstem cen rýže, obilí a ropy na celosvětových
komoditních trzích, to mi vážně uniká. A když vidím zástupy kuřáků a nacpanou pivovarskou pivnici u nás pod okny,
kde jedno pivo vydá na poplatek u lékaře a houf číšníků nestačí nosit na stoly, začínám mít pochybnosti o reformovatelnosti
tohoto národa. A tak nám možná utáhne opasek svět bez přičinění té či oné vlády.
Doufejme, že se to nedotkne kultury,
s festivaly se roztrhl pytel, dokonce už jsou některé zcela zdarma a začínám z nich mít pocit hypermarketů na hudbu.
Stojí všude, kam se člověk podívá, křiklavou reklamou se snaží odlišit od konkurence, aby pak byly ještě stejnější jako
ty ostatní. My touto cestou nejdeme, hledáme své specifické publikum, což je sice asi čiré bláznovství, ale snad je to lepší,
než dělat kašpárky festivalovým davům, kterým je celkem jedno, co hrajete, hlavně že nahlas. Takže psst, budeme hrát...
Jiří F.
17.6.2008, Hudba versus fotbal
Nedělní benefice pro Adopci na dálku je za námi. Koncert, na němž s námi loni vystoupil Spirituál Kvintet,
letos hostil Štěpána Raka. Kytarový virtuoz nezůstal svému jménu nic dlužen a i nám se hrálo
velmi dobře, atmosféra krásná a výtěžek slušný. Škoda jen toho fotbalu, který nám patrně vzal určitou část posluchačstva.
Ale i tak bylo docela plno.
No, ale kdybychom aspoň ten fotbal vyhráli, že? Ale takhle? Člověk se pak na dálnici cestou domů jen rozčílí.
Tedy ani ne tak proto, že by mě tahle hloupá prohra nějak zvlášť tížila. Doby mého fandovství
a televizního sportování jsou pryč a čtvrthodinku smrti, kterou si naši fotbalisté vlastní blbostí
nadělili, jsem nesl celkem klidně. Ale když si uvědomím, jaká je situace na našich dálnicích,
a při naší pravidelné zastávce na 109. kilometru směrem na Brno na benzínce vidím čtyři policisty,
jak ve služebních uniformách sedí u baru a sledují přenos fotbalu, tak se mi zvedá krevní tlak. Možná,
že vyřazení našich chrabrých hochů bude mít za následek zvýšení bezpečnosti na silnicích, protože
příslušníci Policie České republiky nebudou muset zuřivě fandit a dostanou se k tomu, aby dělali svou práci.
Jiří F.
10.6.2008, Vítězství davu
Nejčerstvější informace o stavu souboje pražského magistrátu s divadelníky říkají, že radnice
ustupuje. Granty budou v loňské výši, dotace na vstupenku se ruší a dojde k auditům. Můj dojem je rozpačitý. Z určitého úhlu
pohledu divadelníky chápu, dělají to, co je baví, přinášejí kulturu a nechtějí příjít o své místo na slunci, mnohdy zasloužené.
Nicméně nijak zvlášť mě nedojímají nářky pana Jiřího Suchého, neboť jsem viděl před nějakou dobou jeho vystoupení
s Jiřinou Molavcovou v televizi a bylo to sice milé, ale umělecky mírně řečeno značně nesmělé. Legenda stará půl století je
sice úctyhodná, ale to ještě nezakládá automatický doživotní nárok na peníze. Mohlo by je totiž dostat mladší divadlo či umělecké uskupení,
které jinak chodí žebrotou. Mám mnohaleté zkušenosti z klasické hudby, dobře znám
zákulisí dotovaných divadelních institucí a vždy jde o černou díru na finance, kterých do ní můžete nasypat libovolné množství a vždy
jich bude málo. To neznamená, že nepřinášejí určitou kvalitu, ale efektivita takovýchto organizací bývá velmi nízká. Tlak na
zefektivnění činnosti se potýká s nepoddajným odporem a skutečně jedinou cestou je omezení dotací, které vede k určitému zlepšení
využívání veřejných zdrojů čistě proto, že jiné cesty pak není. Dotovat kulturu je potřeba a s určitým plýtváním se musí počítat,
ale dosti mě mrzí, že jsem z úst žádného divadelníka neslyšel poděkování běžnému daňovému poplatníkovi za to, že daně platí a ze své mnohdy
těžce vydělané mzdy podporuje činnost onoho divadelníka, byť ho mnohdy vůbec nezajímá. Naopak se lze dobrat značně arogantních názorů, že
kdo nechce podporovat kulturu, je přiblblý sledovač televize Nova a má držet hubu a krok a platit. Tak to mi vážně vadí.
Kdybych měl situaci zhodnotit z celkového pohledu, tak v souboji technokratického namyšleného liberála se socialisticky uvažujícím davem
vítězí hrubá síla a populismus. Budou sice audity, ale i s těmi mám jakési zkušenosti a vím, že výstupy z auditů se podobají výsledkům průzkumů
prováděných na ulici. Hodně papíru popsaného čísly, ale pravdy se v nich moc nedoberete. Neboť výsledek je vždy upraven tak,
aby uspokojil zadavatele a nepoškodil auditovaného.
Jak říká stará báje: Ve staré Číně nebylo povoleno pohlédnout na císaře. Proto se jednou při diskusi o délce císařova nosu přistoupilo k metodě, kdy
každý Číňan řekne, kolik dle jeho názoru císařův nos měří, a výsledek se získá průměrem. Z tak velkého počtu odpovědí vyšlo velmi přesné číslo s velmi
malou odchylkou. Aby to s výsledkem těchto auditů nedopadlo podobně: Všude všichni pracují, až se z nich kouří. A zároveň stíhají všemožné
kšeftíky po vlastech českých i v zahraničí.
Jiří F.
29.5.2008, Boj o kulturu
Hlásím, že jsem zpět. Bitvu o nejlepší eurovizní song jsem sledoval ze značného povzdálí, neboť
právě v době finále jsem dával odpočinout svému tělu v dalekých krajích. Ovšem evropských,
tudíž nebylo úniku. Inu, překvapení se nekonalo. Ohňostroje, krasobruslaři, světelné efekty, hudba střídavě oblačno.
Budiž, ale maně dumám, jestli jde o kulturu a umění, nebo ne. Protože právě dnes v Praze
vrcholí souboj o tzv. Prahu kulturnější a před Staroměstskou radnicí podupávají nespokojení divadelníci.
Pořád si nějak nemohu pomoci, ale přístup dotovaných divadel, která
chtějí dělit kulturu na vyvolenou a podřadnou, mi nesedí, protože tu hranici zkrátka nelze stanovit. Mnoho souborů
z oblasti oné "velké kultury" produkuje experimenty, nad nimiž divák kroutí hlavou, a z nedotovaných scén občas vypadne
dílko nadmíru kvalitní. Samozřejmě nejspravedlivější by bylo nedotovat nic, ale to nejde, kultura, která nejde po
tom nejlacinějším efektu, si na sebe skutečně nevydělá. Jen marně přemýšlím, jak je možné, že si na sebe vydělali
Voskovec s Werichem, Vlasta Burian a další prvorepublikové hvězdy. Nabídka zábavy byla menší, televize se spolu s
internetem procházela po houbách a necpala se lidem do domovů. Ale i dnes jsou divadla v Praze plná. Co se tedy změnilo?
Je-li mi to někdo s to vysvětlit, rád se nechám podat.
Jiří F.
24.5.2008, Eurosong
Tak přátelé, dnes vyvrcholí bitva o Eurosong. Už samotný název je zvláštní, jakoby Evropa potřebovala
každoročně kromě Beethovenovy ódy na radost novou hymnu. Ale želízko v ohni máme žhavé, Tereza
Kerndlová dokázala v národním finále odvážně střiženými šaty rozehřát diváky natolik, že ji
nakonec poslali do Bělehradu. Když pohlédnu na YouTube na její vystoupení, nemohu si pomoci, ale
zcela mě pohlcuje dojem prefabrikátu. Je to zvláštní, dcera jazzového zpěváka se vydá cestou popové hvězdičky,
jejichž život rozhodně nelze počítat na desetiletí jako u jejího otce.
Asi je to obehraná písnička, ale tenhle šoubyznys,
jak se estrádě odpovídající svým zaměřením prvorebulikovým kabaretům říká, nenabízí zrovna hudební bakchanálie.
Faktem je, že žene vodu na mlýn těm, kdo celou hudbu mladší dinosaurů klasické hudby háží do jednoho pytle braku. Těžko jim
vysvětlovat, že ač obě nedotované, nelze vedle sebe při sebelepší vůli a zdravém rozumu postavit Terezu Kerndlovou a třeba Hanu Hegerovou.
Je-li úkolem veřejnoprávní televize zprostředkovávat něco jiného oproti komerčním stanicím, soutěží
Eurovision Song Contest 2008 se svému poslání značně prohřešuje. Pak se nelze divit, že se všemožní filharmonikové a další
hudebníci s klasickým vzděláním uchylují do bezpečných vod symfonií a experimentům se na hony vyhýbají.
Hudební vody se tak rozestupují jako v Tóře a po mořském dně, vody nalevo a napravo, se plazí takoví blázni jako my, kteří klasiku nehrají a
fajně střižené kalhotky ukazovat nehodlají. V mém případě bych vám to ani moc nepřál :-).
Jiří F.
12.5.2008, Boj o dotace
Se zájmem sledují lítý boj, který se v matičce měst rozhořel o dotace, granty, státní peníze,
daňové prostředy, či jak to chcete nazvat. Případ je typickou ukázkou problému, který zmítá
celou touto zemí. Rozpolcenost. Jedna část pražských divadelníků nadává, že se ke grantům a
státním penězům dostávají jen vyvolená divadla, která pak nejsou nucena dobře hospodařit a mohou
si dovolit experimentovat a zaplatit dražší reklamu, herce, výpravu atd. Naopak dosud dotované
soubory naříkají, že někdo chce dávat peníze podle prodaných vstupenek všem, tedy i muzikálovým
divadlům, která jsou dle nich komerční šmírou. Veřejnost se na to dívá stejně dvojakým způsobem. Jeden říká, že nechce platit
daně na divadla, která ho nezajímají, druhý ho nazývá barbarem, který tomu nerozumí.
Pražští radní se mají co ohánět. Navrátí-li
pod tlakem velkých divadel do systému minulý status quo, hrozí jim žaloby od nedotovaných scén, neboť těm se
situace, kdy si musí na vše vydělat samy, pochopitelně zajídá. Vytrvají-li a změnu zachovají, sežerou je
divadla velká a klasická.
Typickým rysem rozdělené společnosti o jakémkoliv počtu členů jsou polovičatá řešení,
přešlapování na místě a opoždování se za těmi, kteří vědí, kam míří. Není to vskutku jedním z novodobých národních
rysů této země? Jeho přidruženým aspektem je rozmrzelost všech, protože si více či méně své přešlapování uvědomují, ale
nejsou schopni s tím nic udělat. Zdravotnictví, školství, politika, není to pořád totéž? Ono příliš mnoho demokracie škodí.
Ale kauzu pražských divadel nesleduji jen pro zábavu, ať už dopadne jakkoliv. Výsledek bude dle mého názoru důležitý precedens.
V hudbě je tomu totiž zrovna tak. Klasická a tzv. "artificiální" hudba dostává spoustu dotací a na hudbu "nonartificiální,"
kam hudební vědci zařazují vše, čemu nerozumí, nějak nezbývá. Podaří-li se komerčním scénám v Praze dosáhnout na státní peníze, začnou se
možná ozývat i hudebníci, kteří sice klasiku nehrají, ale hudbu dělají natolik nekomerčně, že se jí nejenže neuživí, ale
mnohdy ani z výtěžku nepokrývají nejnutnější náklady a pomáhají jim různí mecenáši. A tak třeba po deseti letech existence kapely
obdržím taky nějakou dotaci ;-). A budu mít na Mercedes!
Jiří F.
1.5.2008, Kytary zve ku koncertu hlas!
Pakliže jste zvládli a přežily ;-) včerejší oslavu čarodějnic, užíváte si dozajista prvního máje.
Vzpomínku na mávátka s gustem odhazuji v dál, neboť po časech bývalých netoužím, ač se v nich
paradoxně nekomerčním hudebním žánrům dařilo lépe, jelikož spiklenecký vztah mezi publikem a pódiem
byl nade všechnu reklamu. Dnes tento pocit souznění zažíváme nejčastěji na benefičních akcích, a proto
pro velký úspěch opakujeme loňský pražský koncert ve prospěch Adopce na dálku. Opět
na Malé Straně v kostele sv. Tomáše. Tentokráte s námi vystoupí světoznámý kytarista Štěpán Rak.
Máte-li tedy zájem, neváhejte a rezervujte si včas vstupenky u nás na adrese management@svitani.com, loni byl plný dům.
A nezapomeňte dnes políbit tu svou či svého, jak radil Karel Hynek Mácha ve svém Máji už dlouho před
zavedením průvodů a tribunam s papaláši. Geniálně vytušil, že 1. máj jakožto čas lásky je rozhodně politicky stabilnější.
Jiří F.
16.4.2008, A je to!
Jarní koncerty jsou za námi! Klárka právě trne, zdali se pilotovi podaří přistát na
přímořské ranveji kdesi na dalekém severu, a kapela odpočívá po náročném programu. Pět koncertních
vystoupení během šesti dnů znamenalo v první řadě celkem čtrnáctkrát tahat cimbál a všechny ostatní
nástroje do auta či z auta. Cítím se tímto vytrénován lépe než z nákladných posiloven.
Najezdili jsme stovky kilometrů a kromě jedné pokuty za rychlou jízdu, několika alkolových dýchánků (přesněji řečeno dýchání do policajtských balónků)
a jednoho zadního světla, které mi na půjčeném autě nějaký dobrák v noci na dnešek rozbil,
proběhlo cestování celkem klidně.
No a hraní samotné? Ve srovnání s tím, co obnáší vše okolo se zdá býti nepodstatné, ale není to pravda.
Všechna hraní byla kvitována kapelou i posluchači s povděkem. Nejhezčím vystoupením byl patrně koncert
pro Adopci na dálku běloruských dětí v Českých Budějovicích. Vstupné vyšlo přesně na jedno dítě (5000 Kč), které
vybere Lubomír Hrdlička, známý jihočeský autor a náš partner na tomto koncertě. Jakmile budeme vědět,
které dítě to je, dáme vědět. A jelikož se nám tato hraní pro Adopci na dálku zalíbila, provedeme totéž v Praze
15.6. se slavným kytaristou Štěpánem Rakem. Vstupenky budou brzy k mání, tak sledujte stránky a neváhejte!
Jiří F.
8.4.2008, Top 3 loňských koncertů od Jiřího
Poslední pohled na loňské koncerty je tu. Ponechal jsem si tento post pro sebe nikoli proto,
že bych se cítil nejdůležitější, nýbrž proto, že jsem si tuto akci vymyslel, názor si udělal předem a
nechtěl ovlivňovat ostatní. Tedy:
1. místo - Benefice pro Adopci na dálku se Spirituál Kvintetem. Co jiného? Vskutku nejpovedenější koncert, z důvodů, které uváděli i ostatní.
2. místo - možná pro mnohé překvapivě Nadějkov. Zvláštním způsobem se na tomto koncertě propojilo všechno naše hudební i zvukové snažení, takže jsem si
koncert mimořádně užil. Ale proč se to tak povedlo právě zde a kde je k tomu kouzlu klíč, to věru nevím.
3. místo - Valdštejnské zahrady, Senát ČR - netřeba dodávat nic, než řekli ostatní. Víc takových akcí.
Tak, a to je vše, nechme loňský rok definitivně spát a věnujme se letošnímu. Koncerty jsou
za dveřmi, Klárka v letadle odněkud z Aljašky, nebo kde to je :-) (viz soutěž), zítra už
budeme společně zkoušet a pak konečně hrát. Tak přijďte, bude to určitě stát opět za to :-).
Jiří F.