Novinky

24.5.2005, Discobolos
Jelikož davy fanoušků naší kapely dychtivě volají po novém disku s jedničkami a nulami uspořádanými dle námi vyluzovaných zvuků, kapela udělala definitivní rozhodnutí, že již letos o Vánocích byste měli mít možnost je držet v ruce stejně jako slavný mramorový vrhač. Co s ním posléze provedete, zda vrhnete do dáli či zpět do přehrávače, je na vašem vkusu, naší dovednosti a na okolních podmínkách, např. kde že se bude točit. Studio bylo zvoleno jednoznačně dle kvality - v Černé Hoře. Ne, nebudeme jezdit do bývalé Jugoslávie, ale kousek za Brno, městečko s tímto jménem je obdařeno kromě nahrávacích prostor i proslulým pivovarem, což mělo rozhodující vliv při výběru. O kvalitách tohoto nápoje stejně jako o termínech budu jednat v sobotu s Michalem Vašíčkem známým od Vlasty Redla a majitelem zmíněného studia, jednání se uskuteční v nočních hodinách v Kobeřicích u Brna, kde se proběhne pravidelný mejdan pod zástěrkou fotbalového klání :-), tudíž k dohodě musí dojít, podmínky jsou ideální.
Apropos, sponzoři se hrnou, tak vy další pěkně do řady a nepředbíhat, na všechny se dostane!
Jiří F.

17.5.2005, Jágr hučí po lučinách
Taky jste sledovali hokej? Já tedy pouze finále, předchozí zápasy nejpilněji sledoval nový obyvatel naší domácnosti, králík zvaný Božka. Seděl u reproduktoru rádia a poctivě reagoval na góly českých reprezentantů, neboť kadence řeči komentátora byla lepší než u pověstného kalašnikova a pouze u gólu v síti našich soupeřů vyloudil speaker souvislý tón, což Božku vyděsilo a odběhla se skrýt do bezpečí. Nedělní finále probíhalo vcelku normálně, nářky intelektuálněji založené populace se odrážely od pivních sudů, národ se pobavil a jede se dál. Mnohem lepší divadlo nabízel pondělní příjezd našich hrdinů do Prahy, Staroměstské náměstí připomínalo rok 1989 a hokejisté se pohybovali po pódiu podstatně méně elegantněji než po ledě. Kombinace alkoholu a nejistoty co dělat bez bruslí a hokejky byla kouzelná. Balancoval jsem na ostří nože mezi připojením se k intelektuálům a odsouzením lidové zábavy do horoucích pekel, a pocitem hrdosti, že aspoň někdo v této zemi umí něco světově. Zůstalo by to asi na plichtě, kdyby na pódium nevystoupil imitátor Freddieho a nevyl We are the champions. I Božka to těžko nesla a naučila se přikrývat si uši packami. Jestli tedy pořadatel nemá na zpěváka s alespoň základní intonační schopností, tak ať to příště pustí z playbacku. Ale co, Božka přežila a naučila se pěkný cirkusový kousek. A moje uši vydrží leccos, i ožralé hlasy hokejistů při národní hymně. Ještě že to ubrzdili a nedali i Nad Tatrou sa blýská.
Jiří F.

9.5.2005, NadPrahový koncert
Jelikož mé rodné číslo bylo vydáno v daleké minulosti a temné totalitě a řadím se tedy již do generace nepostižené technem a podobnými úlety kolegů programátorů vydávajících se za hudebníky, "ujíždím", řečeno moderním slovníkem, na skutečném muzikantství a je mi celkem jedno, kdo je provozuje a kolik je mu let. Z téhož důvodu jsem se vydal na koncert Marka Knopflera, hlavního protagonisty druhdy slavné a dnes již zpopelněné kapely Dire Straits, který ovšem i ve svých pětapadesáti letech a s milióny na kontě nelení a hraje dál a pro mě je jedním z těch světových muzikantů, které opravdu uznávám a inspirují mě. Pro ty z vás, kteří jej neznají, tak připomenu jeho hudbu k filmu Vrtěti psem i dalším kasaštykům, jednu dobu byl prý nejvytíženějším kytaristou na světě, nevím, jeho diář jsem nevydražil, ale možné to je. Aréna pojmenovaná po nejmenovaném mobilním operátorovi jej hostila ve čtvtek 5.května a nepraskala ve švech, jako se dozajista v té době trhala na kusy aréna pojmenovaná pro změnu po sázkové kanceláři a která hostila Scootery, tedy poptechnaře. Ale slušně plno bylo.
Nebudu zde recenzovat koncert jako takový, špičková muzika, bez tanečních kreací, šlapající kapela, skvělý zvuk, světla zaranžovaná dle hudby, to je u takovéhoto koncertu standard a kdo neviděl, stejně musí pouze věřit. Ale když jsem po závěrečné Telegraph Road mířil na vlak, tak jsem si uvědomil, že Mark Knopfler je vlastně obyčejný písničkář. Jen umí dotáhnout věci až do konce. Skutečně, některé sklaby odehrál v sedě, popíjel čaj a dobře se bavil. A rockový tah folkových písní, vcelku jednoduchých, zvedal lidi ze židlí. Tak to můžu slyšet pořád, hudba tepající do davu a přitom schopná fungovat i s jednou kytarou doma v koupelně je nesmrtelná a vyžilé napodobeniny obalující svou kompoziční nemohoucnost do stále větších nesmyslů se proženou okolo tribun a zmizí v dáli.
Avšak raději takové, byť skvělé, akce navštívím jen občas, neboť koncert nebyl jen nadPrahový významem, ale nadprahový silou zvuku, což mi prozradilo pískání v uších na cestě do Brna. Ačkoliv mě uchologové asi uškrtí, tak těch pár buněk na kovadlince mi za to stálo.
Jiří F.

4.5.2005, Post concertum
Že měly padat včera kroupy, o tom jsem vás už informoval. Ale že se spustí déšť právě ve chvíli, kdy budeme nakládat nástroje, to jsem tehdy ještě netušil. Promočení a již znatelně znaveni taháním cimbálu a dalších podružných (hlavně po hmotnostní stránce) instrumentů jsme dorazili do Ernova sálu, dvě patra opět s oblíbeným folklórním nástrojem byla závěrečnou lahůdkou. Po snaze otevřít okno, neboť vzduch v sále byl vhodný pro pěstování želv a nikoli múz, a kdy Terezce zůstala klika od okna v ruce, jsme učinili dveřní průvan, dveře bouchaly, papíry létaly, my zkoušeli a moje záda napadl útočný houser.
Ale po těžko na cvičišti, lehko na bojišti (chudák Napoleon, co ten si musel na buzerplace užít), koncert dopadl dobře, byť atmosféra terária houstla a nevydýchané molekuly kyslíku se na nás šklebily odněkud zpoza parapetů. My pánové jsme si po koncertě sdělili, kdeže všude až jsme propocení, dámy se nevyjádřily. Jízda na cimbálu ze schodů se vyrovnala atrakci v Prátru a tak se kapela s úsměvem rozešla do svých doupat. Tak v Brně zase někdy, snad v zimě při křtu CD a kdybyste nevědeli co s penězi, my vám je rádi utratíme za studio :-)
Jiří F.

3.5.2005, Den D
Tak, den D je tu, náš akustický koncert v Ernově sále je na spadnutí. Doufám, že dorazíte v plné parádě a nenecháte se zlákat hokejem ani jinými mediálními pochutinami. Vzhledem k předpovědi počasí doporučuji nebrat deštník, ale rovnou brnění, neboť mají padat kroupy. Nebojte se, v historickém prostředí Staré radnice se budete dobře vyjímat. Raport z koncertu podám zítra, nyní snad jen připodotýkám, že nálada v mužstvu je dobrá, doufáme, že budeme hrát dobrej hokej... co to kecám, tak to vidíte. Pokud chcete tedy jednou slyšet i něco jiného než řev přiožralých fandů a duchaplné výroky našich novodobých gladiátorů, tak vypněte tu svítící bedýnku a ... dál už víte.
Jiří F.

26.4.2005, My last dollar
Moudrý a bohatý muž, Henry Ford, prohlásil větu, kterou dozajista zná každé dítko dnešní ekonomickou realitou povinné: Kdybych měl poslední dolar, vrazím ho do reklamy. Je tedy celkem pochopitelné, že s ohledem na to, že pan Ford měl nakonec dolarů víc než dost, si tuto poučku beru k srdci. Tudíž nastává čas, kdy v našem kapelním koloniálu přibývá v regálech zboží, tentokráte jsou to trička a přívěšky na klíče, které se chovají zcela jako naše něžnější polovičky, při správném stisku jim zazáří oči. U naší feminizované ozdoby klíčů jde o oko pouze jedno a svítí červeně. Tedy bude nejlépe, když si pořídíte přívěšky dva a máte angorskou samici. Patrně jí nevydrží oči svítit několik let jako normálnímu králíkovi, ale při šátrání po kapotě auta ve tmě se může hodit. Pokud se vám nechce vyhazovat peníze za tak krásnou věc, což vám do smrti neodpustím a po ní si to ještě rozmyslím, můžete se pokusit o štěstí v soutěži, kde lze zmíněný přívěšek vyhrát. Pokud budete ovšem znát odpověď na otázku, která není zdaleka jednoduchá.
Trička bohužel žádné druhotné rozlišovací znaky nevykazují, liší se pouze velikostí a tam bych nerad generalizoval, neboť na některé mně dobře známé dámy bude i XL malé a jiní pánové zase M pohodlně promění v apartní župan. Tedy doporučuji přeměřit své odpasuhorní partie a pak teprve vyrazit na nákup. Pokud při měření dostanete infarkt a chytnete mindrák, tak mi nelajte, já vás nenutil.
A hlavně, přijďte na náš koncert 3.5. na Starou radnici v Brně do Ernova sálu, začínáme v půl osmé (večer, kdo tam bude ráno, tak podráží kamarády, tak brzo se nevstává!) a kdo pozdě chodí, vystojí důlek!
Jiří F.

19.4.2005, U tatíčka Masaryka
Čtvteční třičtvrtěhodinové matiné v Masarykově onkologickém ústavu v Brně se vydařilo. Pacienti i návštěvníci odcházeli spokojeni a dobře naladěni. Nu což, to by bylo v pořádku, proto jsme tam hráli. Oblečení bylo zmáčeno, neb ač tropické vedro zatím meteorologové nevyhlašovali, tak v budově podobné skleníku bylo vyrobeno odpoledním sluncem velmi snadno. Daří se tam palmám, banánovníkům..., konkurence botanické zahradě. Snad jednoho dne našetří i na klimatizaci. Alespoň tak se vyjadřovali pořadatelé.
Ti nás po koncertě u stolku s pochutinami bohatě obdarovali ponaučeními, co všechno v nás může rakovinovitě obujet a my střídavě zelenali, fialověli a přijímali prospekt za prospektem, kterak se chránit. Jediným pozitivním zjištěním, kvitovaným obzvláště pánskou částí našeho souboru, byl návod na vyšetřování určitých choulostivějších partií, které může provádět i osoba jiná než zkoumaná a i jiného pohlaví. Partnerky muzikantů dozajista ten večer obdržely sadu letáků s obrázkovou dokumentací a patřičným výkladem. Já je pročítám v místnosti, kde bývám osamělý a chmurné vize napomáhají peristaltice. Snad nebude tak zle a u prezidenta osvoboditele se ocitneme zase až za čas, a to s nástroji, hudebními pochopitelně.
Apropos, Rosťa má dnes svátek, tudíž a ta santé, Rosťo, když už hraješ na tu garmošku!
Můžete mu něco pěkného napsat do vzkazů :-)
Jiří F.

11.4.2005, Deníček výpravy do Frenštátu
13:45 Plánovaný odjezd.
14:00 Členové zájmového kroužku Svítání se scházejí.
14:10 Za současného funění čtyř pokroucených postav se cimbál stěhuje po točitých schodech na přelidněnou ulici.
14:25 Tanec afrického náčelníka po přiskřípnutí prstu pod cimbálem při nakládání do auta.
14:30 Zjištění, že do takto malého prostoru se tolik nástrojů nevejde ani při použití větší než malé síly.
14:35 Po sešlápnutí violoncella do tvaru elektrické kytary je kapela naloděna.
14:40 Muzikanti se rozcházejí do okolních obchodů, by sobě pořídili svačinu, kapelníkovi infarkt a šoférům důvod k pokoncertní návštěvě myčky a vysavače.
14:55 Losování, kdo bude sedět vedle zpěvačky.
15:00 Odjezd.
15:30 První pokuta.
16:00 Druhá pokuta.
16:05 První průjezd jednosměrkou v protisměru.
16:15 První průjezd pěší zónou.
16:25 Příjezd na místo činu.
16:30 Obrácený postup nakládání, další zhmožděný prst a činel upravený projíždějícím Mercedesem do tvaru Zákazu vjezdu.
16:45 Začátek zkoušky.
17:15 Drkotání zuby způsobené kostelním chladem začíná přehlušovat tišší pasáže hudby.
17:30 Cvakající chrup vyhazuje hudebníky z rytmu, kapelník rezignuje a vyhlašuje konec zkoušky.
17:31 Všichni muzikanti sedí v blízké hospodě.
17:59 První hudebník se neochotně zvedá a prodírá se zástupy fanynek k nejstudenějšímu místu ve městě.
18:00 Koncert začíná.
19:40 Koncert končí.
20:00 Fanynky se rozešly, podpisy rozdány, květiny sbaleny.
20:05 Hudebníci stojí nad nástroji a přemýšlí, jak je sbalit bez nutnosti pohybu.
20:30 Všichni muzikanti sedí v blízké hospodě.
20:32 Kapelník vybíhá kontrolovat auta přeplněná nástroji. Ostatní sledují pobaveně jeho počínání.
.
.cca po dvou minutách tentýž úkaz.
.
21:30 Tuzéry v úhrnné výši 3,50,- odevzdány.
21:45 Usínající umělci naloženi kapelníkem do aut.
22:00 Odjezd.
22:30 První mikrospánek řidiče.
22:45 Zpěvačky začínají hlasitě zpívat, aby šofér neusnul podruhé.
23:00 Šofér dostává migrénu.
23:15 Šofér zastavuje u železničního přejezdu a vedle projíždějícího rychlíku si užívá ticha.
24:00 Příjezd.
0:30 Nástroje vyloženy, zhmožděné končetiny ošetřeny.
0:45 Městem se plouží mátožné postavy hledající otevřenou vinárnu, kde by vyčkaly příjezdu hromadné dopravy.
1:15 Muzikanti usínají v náručí svých poloviček.

Těžký život muzikanta, řeklo by se. Ale byl to krásný koncert.
Jiří F.

5.4.2005, Vzhůru na Mordor
Smrtí nejvyššího pontifika katolické církve se rozpoutala mediální vřava rozměrů nevídaných. Od standardních kondolencí nejvyšších představitelů světových velmocí přes typicky českou internetovou žumpu až po kuriózní třídenní státní smutek na komustické Kubě. To bych tedy do Fidela neřekl. Možná doufá, že mu to Vatikán oplatí, taky už není nejmladší. Já doufám, že neoplatí. Ale v záplavě vynášení do nebes, což snad Janu Pavlu není ani tolik potřeba, i zatracování do pekel, mě pobavil návrh, aby likvidace papežského prstenu byla provedena stylově, tedy odnesením do Mordoru a vhozením do hory Orodruiny. Tak tomu by se i sám JPII zasmál. Pochybuji tedy, že by se kardinálové dali nalákat na dobrodružství poutě Krajem, byť ve Středozemí v současné době přebývají.
Ale my se na naše první letošní dobrodružství vydáme již zítra. Tedy pouze do Frenštátu, ale první překážky se nám již sypou do cesty. Náš obětavý řidič Pavel byl nabourán jedincem rychleji jedoucím než myslícím. Naštěstí neutrpěl úhonu na těle, leč čím zítra pojedeme, je nejisté. No, já typ mám. Rosťův trabantík, alias Žlutý šíp, se chvěje nedočkavostí. Tak daleko určitě ještě nebyl :-) Koneckonců, bratři Ebenové s takzvaným rozzuřeným vysavačem taky začínali. Třeba je to základ naší budoucí slávy. A kdyby jel Trabantem Frodo, Sauron by utekl, jen by ho ucítil. Předpoklady pro spanilou jízdu zítra máme, tedy, vzhůru na Mordor!
Jiří F.

29.3.2005, Aktivní Velikonoce
Má velkopáteční cesta do práce byla zpestřena pohledem na brněnské výstaviště, kde se srocovaly davy k vypískání našeho ministerského předsedy i pohledem na úžasný transparent "XXIII. sjezd..." visící na průčelí přilehlého luxusního hotelu. Takové jsme vídali po dlouhá desetiletí u jiné strany, jen je fakt, že to, pokud se dobře pamatuji, dotáhli jen k sedmnácti podobným trachtacím. Proč se čísla sjezdů píší římskými číslicemi je mi záhadou. Než to jeden přelouská a spočítá, kolikátý že to sjezd je, málem aby se chystal na další. Ale vlastně, Standa sice jako Ital, či spíše Říman, nevypadá, ale temperament mu nechybí, média jeho glosami (spíše tedy grossami) přetékají a jeden už by se děsil, ze kterého jeho otvoru vypadne moudro.
A tak jsem o tři dny později pod tlakem inspirace z příbuzenských kruhů, které se srotily za účelem barbarského zvyku pomlázky u nás doma, začal přemýšlet, kam asi šli naši vládní činitelé na Velikonoční pondělí koledovat. Neboť jsme po příslušném obřadu pohlazení zadních partií dam sedíce u stolu přemýšleli, zda by bylo možné jít s pomlázkou do nevěstince. Pěkně popořádku, napřed mamá, potom děvčata ... :-) Třeba se pan Gross i se svými soudruhy vydal do svého veřejného domu. Představa našich vládnoucích mužů, kterak zvoní s opentlenými metlami u červené lucerničky a otvírá jim jejich dobrá známá (hádejte která?), je přepůvabná. Já být na místě unavených delegátů XXIII.sjezdu bych neváhal. Neboť v takovém počtu by dozajista dostali na závěr skupinovou slevu. Škoda, že nezvládnu malovat karikatury... Neumíte to někdo? Rád zveřejním.
Ještě jedna drobnost, fyzikální termíny v ústech mašinfíry ve mně opět vzbudily múzu:

Standa nechce z kola ven
prý má pořád sílu
je aktivním palivem
jako v Černobylu.

Jiří F.

|<<     <<     >>     >>|