2.2.2006, Na Hromnice o píseň více
Jestliže máte zájem poslouchat naše písně v éteru, což je dle mého fyzikálního svědomí
velice nepřesný termín pro rádiové vysílání, musíte si o nás psát a volat :-). Tři písně z
nového CD Quo vadis, Angelina? - Rožnov, titulní Quo vadis, Angelina? a Swingujte pánové,
jsou zařazeny do výběru na Rádiu Petrov (zde), významné brněnské stanici, kde si je můžete
výše zmíněným způsobem vyžádat. Celkově řečeno by bylo záhodno, abyste se, pokud
pochopitelně chcete, do svých oblíbených stanic opřeli a s prosbou o naše písně je otravovali.
Jinak nemají důvod nás hrát a máte smůlu :-). My pro to děláme maximum, objíždíme je a
dodáváme novinku do jejich regálů, které jsou ovšem v této době atomizace kultury natolik
přeplněny, že po našem kolečku s jedničkami a nulami ve tvaru našich skladeb sáhnou jen
v případě posluchačského zájmu. Tak se snažte, ať to hraje. Doporučuji rovněž celoplošné stanice
typu Frekvence 1 a Impulsu. Snaha prorazit do nich z naší strany jakožto interpretů je
poněkud pošetilá, posluchač a tedy adresát reklamy tyto instituce živící je nepoměrně zajímavější
objekt k naslouchání. Díky předem a nevzdejte to, jako my to nevzdáváme, ač je to těžký boj
s větrnými mlýny peněz.
Jiří F.
23.1.2006, Růže na okně
Jeden z mých písničkářských opusů se stal ze dne na den aktuální...
Na okně mi bílá růže vykvetla
Jen tak přes noc bez hlíny a bez světla
Utrhnu ji moje milá pro tebe
Nemá trny a ani moc nezebe
Přemýšlím zda umístit ji do vázy
Vypadá to že jí voda neschází
Zdá se mi že téhle kytce z oblaků
Nejlépe se bude dařit v mrazáku
Umístím ji do spodního šuplíku
Je tam kuře a je pěkně v balíku
Nebezpečí představuje hovězí
V hranolkách snad býložravec nevězí
A až přijdeš dneska večer z divadla
Podívám se jestli růže nezvadla
Do klína ti dám její květ rozvitý
Až roztaje roztaješ i ty
Jiří F.
16.1.2006, Science musicion
Vstávám, rozlámaný, moc jsem se nevyspal, zase mě trápila prostata. Šourám se po chodbičce k toaletě, po očku
zkontroluji mladou ošetřovatelku sklánějící se nad staříkem mnohem sešlejším, než jsem já.
"Vstáváme, pane Gott, už musíme na snídani!"
"Tak brzo, sestřičko? Já když zpíval v Las..."
"Ano, ano, ale teď už půjdeme. Musíte jíst, ať jste fit!"
Míjím stařenku, o hůlce se šourající. Kyne na Karla.
"Ahoj Helenko," zaskuhrá emeritní slavík, "stavíš se odpoledne?"
"I ty lišáku," zakroutí laškovně holí a zmizí směrem ke koupelně.
V jídelně kdosi mlátí do piána. Jdu se tam podívat. Je mu osmdesát a nedá si pokoj.
Zavrčím cosi o Poupatech a spartakiádě. Tohle vždycky zabere, znechucen odchází. Je klid.
Na chvíli jsem usnul u stolu a budí mě hluk.
"Hapíí bérzdej Káreeel!"
Vozík s božským se pohybuje směrem ke mně, kolem houf babek.
"Díky Helenko, díky Haničko!"
"Tak Karlíčku, už je ti sto, tak ještě aspoň jednou tolik, ne?"
Hroutím se na podlahu. Po nabytí vědomí nad sebou vidím známé tváře... a raději se probouzím.
Tak takováto noční můra mě pronásleduje od chvíle,kdy jsem zaznamenal návrh ministra Jandáka na zřízení domova důchodců pro herce.
Co když se stane ministrem muzikant a vznikne starobinec pro muzikanty a zpěváky? Vzhledem k Jandákově popularitě bych se
nedivil, kdyby takovou šílenost někdo prosadil. Třeba právě Karel, volby jsou tu, léta také, v politice to zkusil jen jednou,
při nominaci na prezidenta, a neuspěl, teď je tu šance na reparát :-).
Vidím Karla Velikého, kterak v houfu fanynek
do sebou zřízeného domova z ministerstva odchází...
Uff, to je vidina. Ať raději zpívá, to mu jde pořád nejlíp.
Ale třeba se mi to zdálo nebo se Jandák jen přeřekl. Třeba se probudím až po volbách, kdy už podobné hrátky s fantazií voličů
nebudou nutné.
Jiří F.
7.1.2006, Spanilý Hradec
S vědomím toho, že vyrobit produkt,který je kvalitní, umí kdekdo, ale prodat jej už málokdo,
jsme se vydali do Hradce Králové poskytovat interview pro tamní Český rozhlas. Tedy ne, že
by si hradečtí usmysleli a separovali se zcela, šlo pouze o regionální redakci a místní vysílání.
Moderátor si tentokráte příliš servítky nebral a vyzpovídal Terezku ohledně problematiky manželství s kapelníkem,
kterážto vědní disciplína by u nás vydala na hodně dlouhou studii. Terezka elegantně odrážela zvídavé dotazy a z
dotazů vybruslila trojitým salchovem naprosto elegantně. Až jsem se sám divil, jakže to vlastně s námi vypadá a jak je
vše ideální ;-). V dalších jednáních jsme pokračovali až po exkurzi do tamní řeky Labe, nikoli tedy otužilecké, ale naučné,
místní labutě jsou natolik rozmnoženy, že byly rozmnoženy i letáky, kterak se k nim chovat. Schválně, když uvidíte labuť přimrzlou
k ledu, co uděláte? Půjdete ji osvobodit? Chyba! Nechat svému osudu, však ona se zas odmrazí. Vážně, tak to tam psali. To jsou věci.
Na zpáteční cestě jsem si prohlédl projíždějící Pendolino, pěkně vypadalo, však jedinec, který jej chtěl zastavit vlastním
tělem a zabrzdil ho až po třiceti kilometrech, se dle agenturních zpráv do akce pustil až dnes. Že bych se do Prahy s ním svezl?
Pochopitelně vevnitř, nikoliv na nárazníku, jako tenhle blázen. No, dle informací
z diskuzí je pravděpodobnost, že když si koupíte lístek z Brna do Prahy právě na tuto atrakci, tak opravdu pojede, asi tak
padesátiprocentní. Poruchy, opravy, kontroly a jednoduše nepořádek způsobí, že se prostě povezete obyčejným rychlíkem.
To jsou věci na drahách Českých. Ale co, vždyť do Prahy to stojí touto elegantní horskou dráhou
jen čtyři stovky ve druhé třídě, co bychom za ty peníze chtěli, že? :-))
Jiří F.
27.12.2005, Postvánoční nálada
Přepadla mě povánoční nálada. Dárky rozbaleny, ryba zkonzumována, žaludky přeplněné cukrovím se pomalu vyprazdňují,
lidstvo si oddechlo a vyrazilo na hory za sportovním vyžitím. Já vyrazil do postele, jelikož mě sklátila chřipka. A tak,
popíjejíc horký čaj s názvem Mužná síla (vánoční dar) se tetelím u klávesnice. Pohádky jsem shlédl, jejich
poselství o vítězství dobra nad zlem kvitoval při pohledu na český národ s povzdechem, a televizi opět odvezl.
Zaujala mě ale informace, že poslední minuta tohoto roku bude o sekundu delší. Zklamu všechny, co se těší na jednašedesátisekundovou minutu
v posledních chvílích tohoto roku, jde totiž o londýnský čas a u nás už bude jedna hodina po půlnoci. Ale stejně
je to poměrně zajímavá událost. Přestupný rok vyrovnává oběh Země okolo Slunce, ale to bereme jako nutnost, kdo se 29. února narodí,
má smůlu na narozeniny a víc nic. Ale to, že minuta má přesně 60 sekund, je cosi, co nám připadá naprosto samozřejmé. Tak jako
že je v noci tma a ve dne světlo. Přemýšlím, zda z tohoto jevu nevytvořit nějakou filozofickou teorii nebo založit sektu Jedenašedesátníci.
Dle platného přírodního zákona, že neexistuje filozofický nesmysl, aby ho na světě někdo neobhajoval, bych takto mohl založit úspěšné hnutí kultu dlouhých minut.
Roční poplatek bude 61 dolarů. A budu za vodou :-).
Ale zpět k naší jediné dlouhé minutce, jak si s touto poradí účetní systémy při proplácení sekundového přesčasu? :-) Asi nijak, a proto na tu
jednu sekundu vyhlašuji generální stávku. Přece nebudeme pracovat víc, než je dáno Zákoníkem práce! Bude to jako v těch pohádkách o zakletých
princeznách, kde všechno spí. Na jednu sekundu se vše zastaví a usne, necháme Zemi, ať se dotočí, kam má, a probudíme se.
A jediní, kdo budou tu sekundu pracovat, budou bolševici, pochopitelně v akci Z. :-))
Jiří F.
16.12.2005, Hypermarket blues
Zoufalý výkřik mi unikl při představě vánočních nákupů.... :
Šel jsem včera nakoupit
do hypermarketu
deset darů pro tchyni
a kapří kotletu
V pavilonu drobných zvířat
koukám do kádě
kapři už jsou naloženi
v dobré náladě.
Obsluha je vzorná ceny mírné
prodavačky klábosí v dálce nedozírné
po čtvrhodince slabé se odhodlávám k činu
hlava na dně nohy vzhůru bez kyslíku hynu.
Čtyři černí šerifové dostali mě v plen
jak Václava Klause už mě doprovází ven
aspoň že má tchýně bude takhle maličká
v kapse mi pro ni šplouchá fugu rybička.
Apropos, svou tchyni mám rád, ale všeobecně řečeno je tento živočišný druh velmi vhodný cíl, ač se postupně
zařazuje na seznam ohrožených druhů. A až projde definitivně registrované partnerství, tak to bude definitivní krize,
dva tcháni a tchyně žádná :-).
Jiří F.
3.12.2005, Melodie, mobily a Napoleon
Dnešní den je v historii Moravy významný. Na slavkovském bojišti se schází tisíce vojáků a rekonstruují událost, která v
našich dějinách zapadá do dlouhé řady významných prohraných bitev. Národ český vždycky uměl v důležitých utkáních statečně
prohrát. Může nás utěšovat, že šlo v podstatě jen o vojáky nenáviděného Rakouska a že dnešní rekonstrukce bude úspěšnější. Slavkovské
krčmy budou mít plno a předpokládaný počet padlých v zápolení s alkoholem vysoce převýší původní historické záznamy.
Já ovšem budu dnes dělat bonapartistickou propagandu zcela z jiného důvodu. Otevírám láhev kvalitního pití této značky, abych
zapil řež s midi, telefony, softwarovými bažinami a zákrutami polyfonií, které jsem v minulých dnech podstupoval,
abyste si mohli do svých přenosných miláčků stahovat loga, vyzvánění, pozadí (tedy pouze na telefon, nikoliv pozadí našich zpěvaček).
Taktéž tapety na plochu do počítačů máte k dispozici. Pakliže jste interesováni v této kratochvíli, stahujte zde.
A pokud si chcete přečíst rozhovor Honzy Hučína z iFolku s mou maličkostí, tak kuk stahujte sem.
Zprávy z kapelního života jsou chudé, Rosťa neustále koketuje s gejšami v zemi vycházejícího slunce a jeho návrat na křídlech aerolinek je naplánován až na
příští týden. A pak už zase do hraní, na Výstavišti budeme v pěti, aparát tamo se nacházející větší uskupení nedovoluje, ale aspoň se v nás vyznáte :-). A
třeba něco nakoupíte. Když ne na daném jarmarku, tak u nás :-). A nyní, Vive Napolenon!
Jiří F.
22.11.2005, Sněží...
Sníh se valí z oblohy, Angelina přijela na bílém koni. Trampoty, které sníh způsobuje, se okolo nás prohnaly natěsno,
hned po odehrání nedělního kopřivnického koncertu se z nebe začal sypat na silnice. Dojeli jsme na poslední chvíli,
auto jsem odstavil a nechci ho ani vidět. Nejlépe to vyřešil Rosťa. Odletěl do Japonska. Úspěšný
vstup do šikmookého světa nahlásil emailem, prý je Japonsko něco mezi Rakouskem a Marsem. Moc z toho moudrý nejsem,
snad poví víc po návratu. Zbytek kapely odpočívá po náročném programu. Zveřejnil jsem ve
fotogalerii fotky ze křtu CD, mrkněte, bylo to pěkné hraní i na pohled.
Jak jsem slíbil v diskuzním fóru, nastíním trochu finanční stránku vydání CD. Natočení a vydání CD stálo
přibližně 250 000,- Kč, sponzoři přispěli 90 000,- Kč. Je tedy zjevné, že se na valnou část ceny kapela
musela poskládat. Pokud se vám tedy zdá, že je 250,- Kč za CD mnoho, zkuste podělit naše náklady touto cenou a
zjistíte, že potřebný prodej je v mnoha stovkách kusů. Přímá návratnost takovéto investice je tudíž na dlouhé lokte.
Pokud nás budete o to raději poslouchat, povídat o nás a žádat rádia, aby nás hrály a pořadatelé zvali, je účel CD splněn - reklama kapely.
A my chceme v první řadě hrát. Tak se snažte! :-)
Jiří F.
17.11.2005, Ecce CD!
Tak přátelé a je to tu. CD Quo vadis, Angelina? je na světě. Dokřtěno, dohráno, dáno do prodeje. V Semilassu
jsme se utkali s fotbalovým zápasem naší reprezentace, zvítězili oni nad soupeřem a my nad nimi - přišlo přes
400 lidí. Po nervózní generálce se nakonec vše vydařilo, hráli jsme jako o život a lidé odcházeli, aspoň tak vypadali,
spokojeně. Díky za všechny členy kapely! Pro ty z vás, kdo mají o CD zájem, tak vězte, že je k dispozici zde
a nebo i zde :-), ale tu druhou cestu bych vám k získání CD až tolik nedoporučoval, soutěžících bývá hodně a
pravděpodobnost není velká, snad jako druhý exemplář pro tetičku z Humpolce :-))).
Rád bych podotkl něco k CD samotnému. Označujeme jej jako Original Czech Music. Je to naše vlastní škatulka,
kam zařazujeme naši hudbu, jelikož přesnějšímu zařazování se bráníme. Není to ani folk ani rock ani jazz ani klasika či ethno, je to fúze žánrů,
CD je aranžováno rozmanitě a potkává se elektrická kytara s bicími a cimbálem, akordeon s violoncellem, vícehlasy s klavírem...
Vytváříme si vlastní tvář, což je nejtěžší, ale nejlepší cesta k originalitě. Není to rychlokvašený hudební burčák známý
z televizních soutěží, ale zralé víno z archivu kapely. Multižánrovost našeho stylu není nerozhodnost, ale záměr.
Další dotazy se od posluchačů množí k zařazení písní z muzikálu Corrida.
Jde o velký muzikál s kompletní partiturou, v obsazení smyčcový a dechový orchestr, flétny, perkusivní nástroje, dvě kytary, kompletní bigbeatová kapela a další.
Sbory, sóla, company... Jde o příběh ze španělské občanské války (1936-1939), což je dodnes pro Španěly trochu bolestivé údobí dějin.
Bojová linie neprobíhala mezi městy, kraji či zeměmi, ale středy rodin. Velmi zjednodušeně řečeno, jelikož situace byla zvláště v počátku velice složitá, šlo
o boj mezi komunisty a fašisty, kteří nakonec pod vedením generála Franca zvítězili. Ten jakožto diktátor vydržel na trůnu až do roku 1975. Ve výdrži ho trumfl jen Fidel Castro.
Příběh je fiktivní, ale vychází ze skutečného pozadí válečných událostí. Toť vše, víc prozrazovat nebudu. Dotvořil jsem toto dílo loni na jaře a odložil, jelikož
na muzikálovu produkci jsou potřeba milióny, které nemám. Nebo slavné jméno. Které taky nemám. Ale vlastně toto nebylo mým cílem,
nechtělo se mi prostě pořád jen psát písničky pro kapelu, nesouvisející, napsat, naučit, odehrát... Vyplnil jsem vnitřní puzení, dílo uschoval a občas nějakou píseň do kapely dotáhnu.
Jednáme o možném uvedení, ale moc si neslibuji, vzhledem k tomu, jaké peníze se v této branži, jedné z mála hudebních a zároveň výdělečných, točí,
si nedělám iluze o tom, že by někdo byl zvědav na něco nového a neznámého a ochoten riskovat peníze do podniku značně nejistého.
Vždyť ony ty staré muzikály tak dobře vynáší... Ale uvidíme, třeba budu mile překvapen :-) Pokud byste věděli o někom, kdo
by měl zájem tuto věc zprodukovat, dejte vědět. Díky.
Tak a teď šup do obchodu, náklady na CD se nám vrátí až po mnoha stech kusech, tak nás v tom nenechte! :-)
Díky.
Jiří F.
14.11.2005, Právě jsem se vrátil z...
televize. Když chce jeden být mediální hvězdou, nezbývá mu, než se s ledasčím smířit. Třebas i s tím, že za popularitou musí cestovat.
Jelikož brněnské studio České televize kapely nezve, vydalo se Svítání ve čtvrtek odpoledne do Ostravy za slávou.
První štace - Hudební bazar - jí pravda zase tolik nenabídl, ale zato poskytl příjemné hraní a publikum. Po přestěhování
nástrojů do ČT a návratu na místo činu v pozdních nočních hodinách za účelem nalezení cimbalistova svršku (který jsem po něm s gustem mrštil,
jelikož jej na daném místě hledal aspoň třikrát a nenašel) se kapela přemístila do Stodolní ulice. Pro znalce netřeba
komentáře. Pro méně znalé - jde o Mariahilferstrasse v oboru hospod a barů - je jich tam na sedmdesát, alespoň tak nás o aktuálním stavu
informoval dramaturg České televize, se kterým jsme na tah vyrazili. Po dvou tequilách se přátelsky jevil i moderátor a samotný velký šéf, kteří
se připojili k výpravě později. V Ostravě to zkrátka žije bez ohledu na kastovní příslušnost. Ale vzhledem k tomu, že budíky
byly nařízeny na 4:00 (ano, čtyři hodiny ráno, což je spíše hodina určená k ulehnutí!!!), jsem byl nucen odvelet kapelu do postelí.
Dobré ráno s Českou televizí nakonec dopadlo dobře, což jste možná viděli, kruhy pod očima zalíčila šikovná maskérka (mladá a pohledná).
Těžko popisovat šrumec ve studiu, chce to zažít na vlastní kůži, ale vězte, že jen o pár centimetrů vedle záběru, který
vidíte na obrazovce, to zuřivě vře, pobíhají lidé a nahání se na plac. Dobrá zkušenost, prý na jaře nanovo, tak proč ne?
Odvoz cimbálu dovršil můj pocit převozníka, jelikož jsme měli k dispozici pouze jedno auto a vše se stěhovalo na několikrát. Naštěstí byl
cimbál zapůjčen z Ostravy. Jet s ním do Brna a zpátky...:-) Následné naložení pěti lidí, třech kytar, baskytary, dvou komb, kláves, akordeonu, violoncella a batohů do
zmíněného jediného auta už byla lahůdka :-). Ani v tanku není větší nával. Snad bude podobný i v Semilassu ve středu!
A vykašlete se na fotbal!!
Už je to stejně jasné, no ne? :-)
Na závěr, nové CD bude samozřejmě v prodeji i zde na webu, začínáme 17.11., až po křtu, přece vám nebudeme prodávat pohany. :-)))
Jiří F.